Jakmile přišel právník, bylo mi trochu líp. Vůbec se s nimi nepáral a v podstatě mi nic nemohli.Tvrdil jsem dokola, že když jsem odcházel ještě žila a tím jsem udělal dobře.
U výpovědi také byla i recepční z toho hotelu, která řekla, že jsme byli opilí a mluvili jsme nesmysly. Slečna se mnou byla očividně dobrovolně a tím pádem mě pustili.
Téměř jsem svému právníkovi líbal ruce, jak jsem byl šťastný, že mě pustili. Hned jsem volal Arturovi a ten mě s divným tónem hlasu prosil, abych přišel za ním.
Jako první jsem si ale doma zalezl do sprchy a převlékl se.
Na mobilu jsem měl nepřijatý hovor od Lindy, což mě lehce uklidnilo, že mi zkoušela volat. Jakmile jsem volal zpět, volaný byl nedostupný. To už se mi moc nelíbilo.
K Arturovi jsem dorazil a tvářil se jako hromádka neštěstí.
,,Si představ, že Bob to napral v lodi do skály."
,,To je dobrá zpráva. Konečně bude klid od toho pošuka."
,,Ale prý tam s ním byla Linda."
,,Cože?" vyletěl jsem.
Proletělo mi hlavou, jak jsem volal do hotelu a jak mi říkala recepční, že odešla s Bobem. Ta chvíle byla nejhorší, co jsem kdy prožil. Ten pocit, že jsem o ní přišel, byl absolutně nepřijatelné. Spustil jsem pláč jako malej kluk.
Artur se mě snažil uklidnit, ale já jsem si jel podle svých not. Vložil jsem si hlavu do dlaní a rval jsem si vlasy.
,,To není možný, kruci." opakoval jsem stále dokola.
,,Není to potvrzený, že tam byla sním. Ještě je naděje." plácal mě po zádech a snažil se mě uklidnit.
,,Musíme někam zavolat a zjistit to."popadl jsem telefon a podával ho Arturovi.
Já jsem nebyl schopný jediného slova a proto vytočil Artur její číslo, které bylo samozřejmě nedostupné. Následně zavolal do hotelu.
,,Potřeboval byl mluvit s Lindou."
,,Je mi líto, ale není tu."
,,Kde je a kdy se vrátí?"
,,Takové informace vám bohužel nemůžeme po telefonu podávat."
Vzhledem k tomu, že Artura recepční neznala, nic mu neřekla.
,,Musím něco dělat. Musím tam jet."zvedl jsem se a chtěl se vrátit domů, abych si zabalil a odjel zpět do Cancunu.
,,Myslíš, že je to dobrý nápad?" rozmlouval mi to Artur.
,,Máš něco lepšího?"
Nečekal jsem na jeho odpověď, musel jsem pryč. Potřeboval jsem zjistit, kde Linda je.
,,Potřebuju letenku do Cancunu. Nejbližším spojem." zvedl jsem telefon.
,,Je mi líto, všechny jsou vyprodané. Nejbližší spoj je v tomto případě zítřejší let v devět ráno." odvětila spojovatelka.
,,Až? A co nějaká první třída?"
,,Bohužel. Kdybych měla tu možnost, nabídla bych vám ji."
Zavěsil jsem a vzteky hodil telefon na postel. Ještě ke všemu mě někdo sháněl u dveří.
Vyskočil jsem na nohy a nevěřil vlastním očím, když jsem otevřel. Artur s Lindou! S Lindou! Na nic jsem nečekal a bez jediného slova jí popadl do náručí. Aniž bych chtěl, tak se mi vehnaly slzy do očí.
,,Vždyť mě umačkáš." snažila se mi vymanit z náručí.
,,Myslel jsem, že jsi mrtvá."
,,Neříkej, že jsem ti tak moc chyběla." podíval jsem se na Artura, který pochopil, že si chceme sami popovídat a odešel.
,,Ty víš, že tě miluju."
,,A co to bylo s tou zdrogovanou holkou v tom hotelovém pokoji?"
,,Já nemám ponětí, co se stalo. Poslední, co vím je, že jsem tam s ní šel na jednu skleničku."
,,Jednu jo?"
,,Ten barman nás prostě musel zdrogovat."
,,Kdybych tě tak dobře neznala!" podívala se na mě s pochopením.
,,Bála ses, že mě zavřou?"
,,To je snad jasný."
,,Už nikam sám nepojedu." přísahal jsem.
,,To doufám." usmála se a políbila mě na tvář.
,,Tak už mi to řekneš?"
,,Že jsi mi chyběl?"
,,To taky." zamrkal jsem na ní.
,,No dobře. Miluju tě."
