Viděla jsem ho ráda a překvapilo mě,jakým způsobem mě Nick přivítal. Bylo to od srdce a já věděla,že teď už to mezi námi bude v klidu a bez strachu.
Pocit, že se na někoho můžete spolehnout a věřit mu, bylo to nejdůležitější. Proto jsem ani nepochybovala, že by ten příběh s tajemnou slečnou z baru mohl být lež. Věřila jsem Nickovi a jeho verzi, žádná jiná mě nezajímala.
,,Zavři oči." pokynul mi Nick, když jsme vystupovali z auta u přístavu.
,,Ne že mě shodíš do vody."vtipkovala jsem.
,,Jenom obrazně."
,,Cože?"
,,Uvidíš. Tak zavřeš ty oči?"
,,Dobře." usmála jsem se a podala mu ruku, aby mě mohl vést.
Dorazili jsme k naší jachtě nejspíš. Zaslechla jsem nějaké tlumené hlasy a smích. Popravdě jsem si myslela, že mi uspořádají nějakou oslavu, že jsem přežila.
Jakmile mi poručil, abych otevřela oči, vytryskly mi slzy. Všichni naši známí, kamarádi a rodina.V první řadě se na mě usmíval Carlos, který mě musel obejmout.
,,To bys nám přeci neudělala. Co by si tady Nick počal." culil se na mě.
,,Taky jsem si to říkala."
Moje oči spočinuly na vyzdobené jachtě balónky a mně došlo, že jsem konečně mezi lidmi, kteří mě mají rádi a se kterými chci být napořád. Především s Nickem.
,,Tak slečno Lindo." poklepal mi Nick na rameno.
Otočila jsem se za ním a znovu jsem ucítila ten knedlík v krku. Po tvářích mi stékaly slzy.
,,Vezmeš si mě?" padla ta osudová otázka.
Ani na vteřinu jsem neváhala, že bych neodpověděla ,,ano". Všichni okolo začali jásat a gratulovat.
Doufala jsem ve skrytu duše, že mě Nick miluje tolik jako miloval svojí bývalou ženu, ale to se nikdy nedozvím. Jediné co mohu, je doufat v to a užívat si život plnými doušky takový jaký je teď a neohlížet se do minulosti.
