Šach Mat

4. kapitola

To ráno jsem toho měl dost. Sayuri pozvala tři lidi na pohovor a ani jeden z nich mi nepřipadal dost dobrý. Jeden neuměl španělsky, což nebylo zrovna dobré, když zhruba třicet procent mých klientů mluvili jen španělsky. Ten druhý málem nepoznal ani rozdíl mezi jachtou a katamaránem. No a třetí tomu sice trochu rozuměl, ale byl takový nemluva, že jsem z něho musel všechno párat a to se nehodilo v tomto oboru.  

Byl jsem naštvanej, ale nutně jsem někoho potřeboval.

,,Nicku!" zakřičel na mě Artur.

Když se objevila na scéně opět záhadná Linda, byl jsem si trochu nejistý. Přišla tak sebejistě a vypadly z ní přesné nazvy před námi stojících jachet až mě to šokovalo, ale nedával jsem to na sobě znát. Zdála se momentálně asi nejlepší kandidátkou na tuto pozici.  

Vlastně jsem z ní nebyl moc nadšený, ale neměl jsem proti ní nic zvláštního. Prostě jen jsem z ní měl divný pocit. Nedůvěřoval jsem jí a přišla mi taková falešná. Možná to byl jen můj vnitřní pocit a přitom byla jiná. Znal jsem ji jen pár hodin.  

Odpoledne jsem se vrátil domů s dobrým pocitem, že se o všechno postará Artur. Pokud šlo o ženský, Artur si do ničeho nenechal kecat.

,,Ahoj zlato." usmál jsem se na Mir, když jsem vcházel do kuchyně.

,,Čau."

Naklonil jsem se k ní, abych jí dal pusu, ale zrovna měla moc práce na druhé straně kuchyně. Začínal jsem si myslet, že nám to začínalo skřípat. Několik dní se vracela pozdě domů od kamarádek a o intimních záležitostech nemluvím. Už několik týdnů jsem se jí nemohl ani dotknout. Byli jsme spolu několik let a Mirandu jsem miloval. Její zelené oči v kontrastu s rudými vlasy mě přitahovaly.  

,,Co nového v práci?"

,,Shání­me někoho místo Neala."

,,A už jste našli?"

,,Nevím, stará se o to Artur."

Bylo zvláštní, že se o něco takového starala. Nikdy jí nezajímala moje práce. Lodě nesnášela a všechno okolo toho se jí příčilo.  

,,Dneska jsi příjemný jak šutr v botě. Stalo se něco?" zajímal se Artur, když jsem vešel ráno do kanceláře.  

,,Miranda na mě totálně kašle. Co ti k tomu mám říct?" stěžoval jsem si.

,,Jako, že s tebou nespí­?"

,,Možná se mi uleví, když ti to řeknu. Už to pár týdnů bude."

,,Kecáš! Tak dlouho?" posadil se naproti mně a nahodil soucitný výraz.

,,Možná bych se měl začít trochu snažit a vzí­t ji někam na večeři nebo tak."

,,Hele neví­m, nejsem romantik a nemám doma manželku."

,,Díky za radu." zaironizoval jsem.

,,Mimochodem jak to šlo s Lindou?"

,,Bohužel." zakroutil hlavou.

,,Nechápu co bohužel?"

,,Ani pozvání­ na rande nepřijala."

,,A bude tady dělat?"

,,Jo to jo."

,,Jak to, že ti odolala?" usmíval jsem se.

,,Máme toho hodně společného, co? Oba bysme chtěli zasunout, ale nemáme kam."

Měl pravdu a proto jsem to chtěl změnit. Koupil jsem kytky jako správný chlap, který se cítil provinile. Zarezervoval jsem stůl v restauraci a čekal na ní doma. 

Mobil mi nezvedala a tak jsem to v osm vzdal. Rezervace propadla a kytky zvadly. Vzteky jsem je hodil do koše a šel si lehnout.  

Když jsem ráno vstával do práce, ještě spala. Měl jsem z toho všechno špatný pocit a chtěl jsem si s ní promluvit, abychom spolu vyřešili následující situaci.  

Přišel jsem do práce a Arturovi rovnou povyprávěl, jak to blbě dopadlo.

,,Teda kámo, nemá někoho?"

,,Miranda?"

,,Kdo jiný?"

,,Určitě ne."

,,Jak si tím můžeš být tak jistý?" pokrčil jsem rameny a nepřipouštěl si to.

Byl jsem docela rád, že naší konverzaci přerušil příchod Lindy.  

,,Bré ráno." usmála se.

,,Jak pro koho." zamručel jsem.

,,Co se stalo?" hned se zajímala.

,,Ještě nesnídal." křivě se pousmál Artur a odešel z kanceláře.

,,Blbec."

,,Kdybys chtěl s něčí­m pomoct."

,,Chtěl bych rozumět svojí manželce."

,,V čem?"

,,Nebudu tě tí­m zatěžovat. Máš dost jiné práce."

,,Ne, prosí­m, mluv. Najdeme řešení­." se zájmem se ke mně posadila.

,,Jak bych měl oživit vztah? Nemám páru." rozhodil jsem rukama.

,,Jak zlé to je?"

,,Co myslíš přesně?"

,,Jak často spolu spí­te?" zeptala se až mě zaskočila.

Nemohl jsem se bavit s cizí­ holkou o tom, jak často spí­m s vlastní ženou.

,,Často se domů vrací­ pozdě."

,,Co ji donutit žárlit, aby si uvědomila, že by se taky měla začí­t starat?"

,,Jak prosím tě?"

,,Nejspíš by to chtělo nějakou ženskou."

,,To ne. Musí existovat i jiný způsob."

,,Proč se tomu tak bráníš? Nepřemlouvám tě, abys ji podvedl."

,,Miranda je skvělá ženská, musela bys jí znát."

,,Tak kde je problém, když je tak skvělá? Většinou totiž postrádají ženský tu šťávu ve vztahu."  

,,Chci to jen oživit. Nic zvláštní­ho." 

,,Když si nenecháš poradit, kdo nežárlí nemá rád." zamrkala na mě a postavila se.

,,Počkej. Promyslí­m to."

,,Moje čí­slo máš." otočila se a odešla z kanceláře.

Když za sebou zavřela dveře, vzpamatovával jsem se z toho co mi radila. Copak bych měl donutit Mirandu, aby na mě žárlila? Možná by to pomohlo, aby se o mě začala znovu zajímat.