Sledovala mě dost dlouhou dobu a byl jsem si jistý, že mi nevěřila ani nos mezi očima. Nevěřil jsem si ani sám. Bylo to trapný a na Boba jsem dlabal. Byl to pošahanej psychopat a mně byl ukradenej.
Proto jsem musel začít mluvit tak, aby mi to Linda věřila.
,,Víš, Nicku, jestli si myslíš, že jsem úplně blbá tak se pleteš. Já vím, co na mě chystáte."šokovala mě. ,,Podívej se, ten chlap je mi ukradenej. Co bych z toho měl? Řekni..."
,,Potěšení, že jsem ti skočila na špek jako ty mě."
,,Jenže ty jsi to s Mirandou v podstatě myslela dobře." uznal jsem.
Podezíravě si mě prohlédla a zhluboka se nadechla.
,,Mrzí mě, že už si nevěříme.Myslím to vážně."
,,Fajn tak vytoč Boba popovídáš si s ním." usmála se.
Věděl jsem, co chtěla a necítil jsem se bez předešlé přípravy moc dobře. Volat z fleku tomu blbečkovi aniž bych pořádně věděl, co říct, mi nepřišlo moc fajn. A přišlo mi to i dost trapný.
Jakmile začal telefon zvonit, modlil jsem se, aby to nevzal a já mohl v klidu přemýšlet, co dál.Jenže on to hned po třetím zazvonění vzal a mě polilo horko.
,,No nazdar. Už jsi to vyřešil?"
,,Podívej, Linda všechno ví. Prokoukla to. Můžeš mi říct, jak na to přišla?" obviňoval jsem ho neprávem.
Linda si založila ruce na hrudi a sledovala, jak se peru s tím rozhovorem.
,,Cože? Jak to ví?"
,,Proto ti asi volám, ty vole."dělal jsem naštvanýho.
Bob byl vykolejený, že nebyl schopný jediného slova.
,,Všechno je v háji, takže mě z toho tvýho plánu vynech. Byl jsem tady akorát tak za pitomce.Pěkně si na mě smlsla a chystá se i na tebe. Trochu jsi ji podcenil, nezdá se ti, blbečku?"
Následné ticho na druhém konci mluvilo za vše. Momentálně to všechno záleželo na mě. Měl jsem na vybranou a musel jsem se rozhodnout, co udělám.
Linda se sice moc netvářila, ale nic víc jsem pro ní udělat nemohl.Jakmile jsem ukončil telefonát, zvedla se a začala se oblékat. Docela jsem se divil, že nechala všechno rozdělaný a chtěla odejít, ale nebránil jsem jí v ničem.
Byl to ten moment, kdy jsem nevěděl, co si mám myslet. Na jednu stranu mě neuvěřitelně rozčilovala a nejradši bych jí šlápnul do úsměvu a na druhou bych pro ní udělal první poslední, čehož si nevážila nebo možná to ani netušila.
,,Než mě zase vykopneš, mohla bys mi věnovat pár slov?" zadržel jsem jí těsně než mě chtěla odpálkovat.
,,Musím se vrátit do práce, tak dělej." odsekla.
,,Najednou...hmm...tak to tě nebudu zdržovat." řekl jsem jí to uraženě i když jsem vyloženě nebyl, jen mi mohla třeba věnovat pár slov.
Byl jsem z toho všeho, co se okolo mě dělo totálně mimo a nevěřil jsem ani pohledu přes sluneční brýle.
Vrátil jsem se k bazénu a byl jsem rozhodnutý odjet, protože tohle všechno na mě už bylo moc.
Lindě jsem přeci vysvětlil všechno, co zamýšlím a ona mě ignorovala jako by jí to bylo jedno.
Liz se vrátila k bazénu s úsměvem na tváři, zato mně do smíchu nebylo ani trochu.
,,Co je? Tváříš se jako by ti ulítly včely." zašklebila se na mě Liz.
,,Chci se vrátit."
Liz se na mě překvapeně podívala a její úsměv se okamžitě vytratil.
,,Cože? Proč? Stalo se něco?"
,,Nebaví mě to tu." zakroužil jsem znuděně očima.
,,Je to tady fajn a nechápu, co tě tady nudí, když jsi pořád někde. Buď jsi v lihu, na výletě nebo o tobě ani nevím." kroutila hlavou.
,,Klidně si tu zůstaň."
,,Proč bych tu zůstávala sama?Stačilo mi těch pár dnů, kdy jsi tu vůbec nebyl. Dokonce si toho všimla i managerka hotelu." zaskočila mě.
,,Kdo? Co říkala?"
,,Že na mě kašleš a necháváš mě tu pořád samotnou. Když už si toho všímají i zaměstnanci hotelu tak je to dost smutný, nemyslíš?"
,,Ať se stará sama o sebe." ušklíbnul jsem se nad jejím naříkáním.
,,Tak to mi vysvětli, proč chceš odjet. Protože na to, jak se tu nudíš ti neskočím." posadila se na lehátku, zatímco mně to v hlavě šrotovalo.
Chtělo se mi odjet a nic neřešit, ale nemohl jsem od Lindy opět utíkat jako srab. Musel jsem se postavit Lindě, Lizz a dokonce i Bobovi, jenže to všechno vyžadovalo pečlivou přípravu novýho plánu.
