,,Nechte si to na pokoj, hrdličky."zakroutila hlavou dáma v klobouku a odvrátila znechucený pohled od líbající se dvojice.
Bezpečně jsem poznala Nicka a tu jeho novou. Chtěla jsem se v tu chvíli vypařit, aby si mě nikdo nevšiml. Urychleně jsem proto zamrkala na recepční a upalovala do prostor pro zaměstnance, aby si mě nevšimli. Nemohla jsem přestat myslet na to, co tam dělají? V celém světě je tolik hotelů a míst, kam by mohl zavítat a on je zrovna ve stejném hotelu jako já. To nemohla být náhoda.
Vzpomněla jsem si na poslední naše shledání a jak jsem ho poslala do háje. Kdyby se mnou chtěl znovu mluvit, přijel by bez té své coury.
Pálení v nose a knedlík v krku mě probralo ze vzpomínání. Nemohla jsem přeci začít brečet kvůli tomu, že jsem ho poslala do háje a on si mě našel. Něco za tím bylo...
,,Lindo, pamatuješ si na mojí ženu Helen?" zeptal se mě Simon v kanceláři.
,,Abych řekla pravdu, viděla jsem jí asi jen jednou."
,,Chtěla tě taky poznat, proto s vámi chci povečeřet." pousmál se.
Jenže já jsem neměla náladu na seznamování a ještě ke všemu když po hotelu pobíhá Nick s milenkou. Nehodlala jsem se s nimi střetávat na večeři a sledovat je, jak cukrujou. To bylo to poslední, ale nedalo se nic dělat.Simona jsem nechtěla urazit a tudíž jsem mu slíbila svou účast u večeře.
Celou dobu, kterou jsem trávila v Mexiku jsem vynechala líčení a sexy šaty, jenže tentokrát se mi třásly nohy i ruce nervozitou. I když jsem vůbec nemohla vědět, zda se tam střetneme, nasoukala jsem se do černých flitrových šatů nad kolena. Svýma roztřesenýma rukama se vynasnažila vykouzlit si sexy make-up a navlnit pár pramínků vlasů.
Nebyla jsem stoprocentně spokojená, ale nebyl čas, abych se třikrát převlékala nebo dělala jiné změny. Nadechla jsem se a vyšla z pokoje.
Se Simonem a jeho ženou jsem se střetla v hale před restaurací. Podaly jsme si spolu ruce a hodily po sobě úsměvy. Na malý okamžik jsem zapomněla na Nicka a jeho společnici, ale to mě přešlo hned, jak jsme usedli ke stolu.Rozhlížela jsem se zpočátku nenápadně okolo sebe, jenže později si Simon všiml.
,,Hledáš někoho?"zazubil se až mi to bylo trochu trapné.
,,Odpoledne se tu ubytoval jeden pár a zdálo se mi, že je znám."
,,No tedy to je náhoda, takovou dálku od domova."
Měla jsem na to stejný názor. A nemohla to být náhoda. Takové neexistujou.
Dovečeřeli jsme a vychutnávali si ještě skleničku bílého vína po jídle. Poslouchala jsem Simona a jeho vtipné příběhy z hotelu, když jsem si všimla, jak vchází do restaurace Nick a jeho doprovod. Zbystřila jsem, ale stále jsem Simona poslouchala.Srdce mi tlouklo, až jsem se bála, aby to na mě nikdo nepoznal. Koutkem oka jsem pozorovala, jak se usadili o několik stolů dál. Chvílemi se mi zdálo, že se podíval mým směrem, ale zůstala jsem v klidu a přestala tím směrem zírat jako pitomec.
Po druhé skleničce jsme se odebrali k východu. A i když jsem umírala zvědavostí, abych se podívala na naše hrdličky, ovládla jsem se a ani jediný pohled jsem mu nevěnovala.
Zašla jsem ještě na recepci, abych se podívala do systému do kdy mají pokoj rezervovaný. Jeho čtrnáctidenní dovolená v tomhle hotelu mě vcelku znechucovala.Obešla jsem recepční pult a uslyšela svoje jméno.
Nadechla jsem se a otočila za Nickovým hlasem.
,,Ahoj Lindo, to je ale náhoda."začal se usmívat.
,,Ahoj Nicku. Tohle rozhodně náhoda není. Odkud víš, že jsem tu?" narazila jsem na hlavičku.
,,Chceš říct, že jsem přijel na dovolenou se svojí přítelkyní za tebou?" začal se usmívat,ale já beztak moc dobře věděla, kde byla pravda.
,,Na celým světě je nespočet hotelů a jiných míst, kam jste mohli jet a vy jste zrovna tady. Nedělej ze mě blbečka, Nicku."
,,Hmm. Zajímavé." pousmál se a nadzvedl rameny jako by mi říkal ,,No a co?".
,,Ani ne. Doufám, že dovolenou zkrátíš a nebudeš tu tak dlouho." prskla jsem nasupeně.
,,Jak víš, jak dlouho tu budeme?"
,,Pracuju tady."
,,A tohle je tvůj pracovní úbor? To tu děláš osamoceným pánům společnost?" naštval mě.
Zhluboka jsem se nadechla a vrazila mu facku. Myslela jsem totiž, že se mi uleví, ale bylo pro mě velkým zklamáním, že tomu bylo naopak.
,,Dej mi už pokoj a vypadni odsud."natáhla jsem ruku a ukazovala ke dveřím.
Jenže Nick se jen přihlouple usmíval a rozhodně nehodlal někam odjíždět.
Naštvaně jsem práskla dveřmi od svého pokoje a odkopla svoje vysoké lodičky k oknu. Ten zmetek měl ke všemu ještě takovou drzost, aby mi poslal ještě textovku.
,,Máš vkus na hotely. Tenhle je ten pravý pro žádost o ruku mé přítelkyně."
Proč mi ten grázl psal, že tady bude žádat o ruku tu couru? Chtěl mě naštvat?
