39. kapitola

9.9K 500 12
                                    


V hlavě jsem měla plán, protože jsem rozhodně nemohla dovolit, aby ze mě dělal Nick idiota.Zjištění, že je na straně toho psychopata Boba mi vyrazilo dech.Chtěla jsem zmizet, ale ani jeden mi nechtěli dát pokoj. Nicka jsem beztak měla pořád ráda, ale dívat se na to, jak si se mnou hraje, to jsem nezvládala.


Výhrou pro mě byla přítomnost té jeho frajerky u bazénu. Proto jsem nezahálela a šla si s ní pokecat. Moc dobře jsem věděla, že dřív nebo později se Nick ukáže a všimne si, jak se spolu vybavujeme. Přesně jsem věděla,jak ho bude zžírat to nevědomí, co spolu řešíme.


,,Ahoj." posadila jsem se k ní na lehátko.

,,Ahoj." vrátila mi úsměv a odložila svůj časopis.

,,Moc se omlouvám, jestli ruším, ale jsem manažérka hotelu. Všimla jsem si, že jste tu pořád sama."

,,No bezva, už i zaměstnanci si toho všimli." ušklíbla se.

,,Neberte to nijak zle. Chlapi jsou takoví."

,,Jenže já jsem si myslela, jak se na téhle dovolené dáme pořádně do kupy a přestane básnit o té své bejvalé ženě."

,,To mě mrzí. Je to pěknej chlap,spíš bych měla obavy z nevěry než z jeho bejvalky." pousmála jsem se.


To už jsem ale věděla o šmírajícím Nickovi u bazénového baru. Přes sluneční brýle jsem si mohla v klidu prohlížet jeho výraz a sexy postoj.

Měla jsem vymyšlený skvělý plán,jak ho před tou jeho potopím a ukončím to jejich trápení, jenže jsem měla co dělat, abych se udržela a neběžela za ním. Měl mě v malíčku stejně tak jako já jeho.


,,Byla to pěkná děvka. Podváděla ho, chápete to?"

,,Co to mohlo být za ženskou, která podváděla takovýho chlapa?" dala jsem si nohu přes nohu.

,,Netuším." zakroutila hlavou.


Měla jsem na jazyku něco, čím bych mu zatopila, ale nešlo to. Byla to sice taková pipina, ale já to nedokázala. Nabídla jsem jí radši bezplatnou masáž v našem salonu na jedenáctou a utíkala do haly, co kdybych náhodou narazila na Nicka.


Netrvalo to dlouho a moje modlitby byly vyslyšeny. Nick se objevil v hale a čekal na mě.


Zabouchla jsem se s ním v pokoji a měla jsem na mysli pár slov, které bych mu řekla hned po aktu,jenže mi vyrazil dech tím, co mi řekl jako první.

Vysvlékl mě ze spodního prádla a položil se nade mě. Jeho tělo bylo tak horké, že jsem si připadala jako v pekle. Všechny vzpomínky se mi opět vrátily a ta ošemetná věta se vytratila z mojí hlavy jako pára nad hrncem.


,,Lindo, už mě od sebe neodháněj."zašeptal a já cítila, že to myslel vážně.


Nebo alespoň jsem si to tak přála.


,,Neodháním."

,,Tak už mě nikdy nevyhazuj jako ráno." zakousl se mi jemně do ramene.

,,Pořád nevím na čem s tebou jsem."

,,Mrzí mě to všechno, co se stalo.Měli bychom začít od znova." zadíval se mi do očí.

,,Možná že jo. Jen mi pár věcí vysvětli." jemně jsem ho odstrčila a posadila se naproti němu.


Zakryla jsem se prostěradlem a přála si, aby mluvil pravdu.


,,Nemám s tím problém."

,,Proč jsi přijel s Lizz až sem?"


Chvíli jakoby přemýšlel nebo možná nechtěl odpovídat, ale nakonec se nešťastně nadechl a spustil.


,,Abych sem jezdil sám? To je trapný."

,,A proč jsi tu?"

,,Není to náhoda."

,,To já vím moc dobře."

,,Možná jsem si přijel pro tu druhou šanci." zatvářil se jako poraněné kotě.


Jak jsem ho mohla takhle odkopnout nebo mu nevěřit?


,,A co mi povíš o tvém novém kamarádovi Bobovi?" kápla jsem božskou.


Nick se ani překvapeně nezatvářil.Spíš mi připadal jako by to čekal.


,,Není to můj kamarád. Je to debil."

,,A co to na mě spolu vůbec chystáte?"

,,Spíš jsem dělal jako že hraju jeho hru. Nezajímá mě nějakej Bob."

,,Ale já chci vědět, co že jste to na mě chystali."

,,Nemůžeme se o něm přestat bavit?Chci na všechno zapomenout. Já ti odpustím Mirandu a ty mě Boba.I když já jsem s Bobem jen teoreticky na stejné vlně."

,,Myslíš, že ti dokážu věřit?"

,,Já to budu muset taky udělat,Lindo. Jestli chceš odstěhujeme se někam na druhou stranu států a kašleme na všechny a na všechno."

,,Zní to až moc dobře."

,,Uděláme to, Lindo, pojď. Prodám firmu a uděláme si něco svýho. Necháme všechno vším."



Znělo to úžasně, ale pořád ve mně byla ta nedůvěra. Nechtěla jsem mu skočit na špek a do něho jsem neviděla. Byla jsem na rozcestí, zda mu na to přistoupit a riskovat nějaké jeho plány s Bobem a nebo ho poníženě poslat do háje s vysmátým výrazem.

Šach MatKde žijí příběhy. Začni objevovat