Snažil jsem se celý den najít Lindu, abych si s ní ještě promluvil a když už jsem sebral odvahu,abych se zeptal na recepci, řekli mi, že má volno.
Bylo mi téměř jasné, že mi to udělala naschvál, abych se chytl za rypák a zpytoval svědomí.Nebyl jsem si vědom něčeho špatného a beztak jsem chtěl odjet.
Nechtěl jsem sice zmizet bez rozloučení, ale když nedorazila ani na večeři, ráno jsem s Lizz nasedl do letadla a vrátil se domů.
Snažil jsem se vrátit do původního života a přestat myslet na Lindu jako na střed vesmíru. Ačkoliv jsem chtěl Lizz poslat do háje, nakonec jsem si to rozmyslel a ponechal si jí jako zadní vrátka. Jenže se mi nelíbilo, jak se poslední dobou chovala. Myslela si, že jí snad požádám o ruku nebo co.
,,Tak jaká byla dovolená." zubil sena mě Artur.
,,No to byla dovolená s Lizz na krku."protočil jsem oči.
Artur nevěděl, že jsem tam jel kvůli Lindě a Bobovi. Myslel si, že jsem se jel rekreovat s Lizz.
,,Nebudu strýček ani svědek?"
,,Tobě přeskočilo?"
,,Proč zase? Myslel jsem, že si spolu docela rozumíte." zamrkal na mě.
,,Tak to jsi vedle." odsekl jsem stručně.
,,Miranda?"začal mi jmenovat důvod mého rozhořčení.
Bylo pravdou, že Mirandu jsem měl fakt na prvním místě do jisté doby, kdy se karta obrátila a dozvěděl jsem, že mě akorát tak využívala a já byl jen její sponzor. Náhle jsem k ní začal cítit něco jako odpor a zášť.
V poslední fázi jsem už nebyl schopný už s ní udržovat ani přátelství. Pokaždé když jsem se jí podíval do očí, vzpomněl jsem si na tu její zradu.
Pokud se jednalo o Lindu, stala se další kapitolou mýho života. Nedokázal jsem říct, jestli příjemnou nebo ne. Možná, že jsem pro ní byl jen vzduch, ale postupem času jsem vlastně zjistil, že bez vzduchu se přeci žít nedá a já si beztak nějak nedovedl představit, že bych jí vyškrtl ze svého života.
Baví mě se s ní bavit, hádat i dovádět. Jenže ona se už rozhodla a ačkoliv bych si s ní ještě naposled chtěl promluvit, musel bych ji nejprve najít.
,,Za Mirandou jsem udělal tlustou čáru." ujišťoval jsem Artura.
,,Já jen, že si na ní Lizz neustále stěžuje."
,,Ta si stěžuje pořád na něco."
S Arturem jsme sice chvíli řešili můj milostný trojúhelník, ale udělali jsme za celé odpoledne spoustu práce.
Po návratu domů na mě naléhala Lizz, abychom si došli na večeři. Byl jsem sice utahaný, ale ona se nedala odbýt a měl hlad jako vlk.
,,Mrzí mě, že jsme odjeli z té dovolené tak brzy."
,,Tak pojedeme příště." snažil jsem se jí zavřít pusu.
,,A taky mě mrzí, že ses choval jako bych tam nebyla."
,,Jestli mě hodláš peskovat celou večeři, tak si radši nechám zajít chuť." vyjel jsem na ní.
