Chtěl jsem se otočit a odejít, ale nemohl jsem jí tam tak nechat. Měl jsem zavřít oči a udělat ze sebe hajzla. Bylo by to tak lepší pro nás oba. Jenže já jsem to nedokázal a byl jsem za to naštvaný akorát tak sám na sebe.
Opakoval jsem si dokola, že to bude poslední, co pro ní udělám. Popošel jsem pár kroků směrem k ní, abych jí pomohl na nohy, ale důrazně mě odstrčila.
,,Už od tebe nic nechci." odsekla.
,,Jen ti chci pomoct vstát."
,,I kdybych měla odejít po třech, tak tvojí pomoc nepříjmu."
Možná jsem jí chápal a bylo mi líto, že to takhle dopadlo. Měl jsem pro ní jistou slabost a nedokázal jsem si říct ,,dost".
,,Nedělej blbosti. Ublížíš si ještě víc." plácla mě po natahující ruce.
,,Jdi do hajzlu. Já jsem ti taky chtěla pomoc a byla jsem ta špatná."
Její kombinace vzteku, pláče a beznaděje mi vlastně ubližovala. Nedokázal jsem jí tam tak nechat a odejít.
,,Myslíš si, že to přejdu a budu dělat jakoby se nic nestalo?"
,,Až potkáš někoho, kdo pro tebe obětuje tolik, co já, dej mi vědět."
,,Ale tady vůbec nejde o tohle. Jak já ti teď můžu věřit?"
,,Copak po tobě chci svatbu a děti?"zašklebila se pod působením bolesti a povstala.
,,A co vůbec chceš?"
,,Jen odpuštění. Už na nic jiného nemám sílu." podívala se mi do očí a hned zase sklopila zrak,aby si očistila šaty od trávy.
,,Nemůžu, promiň."
Nic dalšího se nepokoušela říkat.Z kabelky vyndala telefon a zavolala si taxíka.
Říkal jsem si, že nebude trvat dlouho a najdu si holku, která ke mně bude upřímná a bude to s ní jiné než s Mirandou nebo s Lindou. Nebál jsem se s Arturem navštívit i pár klubů, abych se odreagoval a našlo se pár přihlouplých holek, které mi do postele vlezly hned jakmile jsem jim ukázal svoje auto. Nečekal jsem od nich nic, jen pouhé povyražení.
,,Co kdybych ti koupil nějaký pěkný prádýlko na večer?" zamrkal jsem na Lizz, když jsme nasedli do auta před jejím bytem.
,,Fakt?" zazubila se až jsem měl chuť jí profackovat.
Nebyl jsem žádný její sponzor a proto jsem si na to dával velký pozor. Už ze mě nebude žádná dělat idiota.
,,Znám jeden luxusní obchůdek. Zajedeme tam a něco vybereme spolu."
,,Super." culila se dál.
Vešli jsme do obchodu a zaplul rovnou mezi regály, kde jsem někdy před pár měsíci vybíral i něco s Lindou. Vlastně měli na tom samém místě velmi podobný kousek.Sáhl jsem po ramínku a přiložil jej k jejímu hrudníku. Sáhl jsem mimo. Velikost, kterou jsem držel v ruce neodpovídala nejspíš o dvě čísla.
Sama se natáhla k regálu a vytasila svojí velikost. Vrátil jsem ramínko zpět a následoval Lizz ke kabinkám. Okamžitě jsem si vzpomněl na naše hrátky s Lindou a dostal jsem chuť si zazlobit v kabince znovu. Otevřel jsem dvířka a přistihl Lizz v džínách a nové podprsence.
,,Páni, tobě to sluší. Co kdybys mi ukázala i to, co se skrývá pod ní?" natáhl jsem lehce ramínko a pustil ho zpět.
,,Nicku, tady ne." uculovala se.
,,Ale no tak, Lizz. Uvidíš, že to bude úžasný."
,,Ne. Tady ne."
,,Nebuď fajnovka."
,,Jdi z kabinky. Tenhle komplet si vezmu a vyberu si ještě něco, ale tohle po mně prostě nechtěj."
,,Aby ses nezbláznila. Nic na tom není."
,,Copak pořád musím skákat, jak ty pískáš?" vztekala se a vystrkovala mě ven.
Jenže to už rozzuřilo i mě. Vyběhl jsem z kabinky a nakopl za ní zavírající se dvířka.
,,Ahoj Nicku." zaslechl jsem za sebou povědomý hlas.
Otočil jsem se a tváře se mi zbarvily do rudé. Stála tam Linda a v ruce držela to samé prádlo,které si před chvíli vzala Lizz na vyzkoušení.
,,Ahoj."
,,Zaslechla jsem někoho v kabince a podle hlasu jsem tě vlastně hned poznala." prohlížela si mě.
Snažil jsem se, aby ze mě vyprchal ten vztek a tak jsem zhluboka dýchal.
,,Jak se vůbec máš?" prolomil jsem to ticho.
,,Vlastně nic moc." sklopila oči.
Lizzina kabinka se odemykala, ale já jsem neměl náladu vysvětlovat jí, kdo je Linda a ještě ke všemu pozorovat, jak na sebe jedna s druhou budou zírat. Zatlačil jsem na dvířka vedlejší kabinky a stáhl k sobě Lindu. Zavřel jsem za námi dveře a sledoval Lindin nechápavý pohled.
,,Nemám náladu na vysvětlování." zašeptal jsem.
,,Vždyť jsem se na nic neptala."odpověděla polohlasně.
,,Rád jsem tě viděl."
,,Nebyla to ta samá?" rozhlédla se pobaveně okolo sebe.
Věděl jsem, že myslela tu kabinku.Byla to ta samá, ve které jsme se před pár měsíci zavřeli.
,,Taky jsem si na to vzpomněl."
Oba jsme se usmáli. Linda položila ramínko s kompletem na háček a odložila si i kabelku a podívala se na mě.
,,Promiň, už půjdu." přistoupil jsem blíž, abych mohl otevřít dveře od kabinky.
,,Nemusíš." zašeptala.
