,,Lindo, máš telefon." zavolala na mě recepční.
Popošla jsem pár kroků a přiložila telefon k uchu. Když jsem byla obeznámena, že můj byt vyhořel,málem to se mnou praštilo.
Narychlo jsem si sehnala letenku z Mexika, abych zjistila rozsah škod.
Návrat do reality byl děsivý. Byt byl kompletně a nenávratně v háji. Nezbylo mi nic jiného než oči pro pláč. Neměla jsem kam jít a tenhle byt byl jediný, co jsem měla. Byla jsem na dlažbě a bez peněz. Jediné, co jsem měla, byl ten malý kufr v ruce a posledních pár dolarů na účtě.
S policií jsem sepsala protokol a podle zjištění to nezpůsobila ani elektřina ani plyn. Každopádně se tomu věnoval jeden z vyšetřovatelů, aby zjistil původ požáru.
Nakonec jsem přespala u Olívie v bytě, který si pořídila nedávno. Byla jsem zmatená, jestli mámodjet zpět do Mexika nebo čekat na výsledky vyšetřování. Navíc jsem tu ani neměla co dělat a penězi jsem už také moc neoplývala. Byla jsem bezmocná a naštvaná na celý svět.
Ještě ke všem těm problémům se mi snažil dovolat Nick i ten šílenec Bob. Neměla jsem náladu na nikoho a radši jsem si telefon vypnula.
Ještě ten večer se za mnou zastavil Carlos, aby zjistil jak se mi daří. Rozhodně jsem před ním nechtěla dělat chudinku a stěžovat si, jak jsem totálně v háji.Chtěl by mi pomáhat a to jsem rozhodně nechtěla. Jakmile se jednalo o peníze, nehodlala jsem se ponižovat a půjčovat si.
,,Proč jsi to Carlosovi neřekla?" nasupeně se na mě zamračila ode dveří Olívie.
,,Víš, jaká jsem a jaký je on."
Nestačila jsem si s ní ani popovídat, když se znovu rozeřval zvonek u dveří.
,,Ahoj, dlouho jsme se neviděli, co?"zasmál se na mě Bob.
Měla jsem chuť mu ty dveře zabouchnout, ale pořád jsem čekala s čím přijde.
,,Co chceš?"
,,Zvonil jsem u tebe v bytě, ale asi tvůj byt prochází rekonstrukcí." začal se strašně smát.
,,Kreténe." obrátila jsem oči v sloup.
,,Tak domluvíme se nějak nebo mám tvůj život krůček po krůčku ruinovat?"
Došlo mi najednou, že ten požár nebyla náhoda a stojí za tím Bob. Hlavou mi probíhalo, čeho všeho je ten člověk ještě schopný, aby mi ublížil.
Nedalo se nic dělat a nakonec jsem kývla na jeho plán s přítelem jeho exmanželky.
Dostala jsem informace a fotku, abych se mu vetřela do přízně. Jenže všechno nebylo takové jaké se zdálo. Jeho přítelkyně Ester mě znala a nesměla mě nikdy vidět, proto jsem musela jeho plán promyslet na sto procent.
Jednalo se o Jacka Rosse, třicetiletého počítačového specialistu s koníčkem v závodním plavání.Neměla jsem ponětí, co máme společného a jak se s takovým člověkem na něčem shodnout.
