Moc dobře jsem věděl, co myslela,,tím vším", ale chtěl jsem, aby to vyslovila.
Vlny byly čím dál tím větší a na Lindě bylo poznat, že má strach. Sama se mi přiznala, že nikdy nebyla na moři v takové bouřce.
,,Co se stalo, stalo se. Nechci se k tomu vracet a věřím, že ty taky ne. Jsem teď spokojený se svojí novou přítelkyní a jak vidím ty s Carlosem taktéž."
,,Vážně jsi s ní tak spokojený?Protože pokud si dobře vzpomínám, když jsme se my dva naposledy potkali, nezdálo se mi to jako spokojený vztah."
Zvedl jsem hlavu od umyvadla, abych si vyčistil ruce. Netušil jsem, co na to říct.
,,Mám pro tebe jistou slabost a ty to víš."
,,Řekni mi, odkopnul jsi mě kvůli své hrdosti? Byla jsem pod tvojí úroveň?"
,,Možná by ses měla zeptat opačně...proč jsem se s tebou zahazoval?"
Zhnuseně se zamračila. Chtěl jsem jí dát něco jako poučení. Ona si ze mě mohla dělat blbce jak dlouho, proto jsem se začal chovat jako ten blbec.
,,Tak proč jsi mě přijel zachránit,když pro tebe nic neznamenám?"
,,Možná jsem očekával, že tady na mě budeš čekat v sexy prádýlku."
Nestačila se divit tomu, co jsem říkal. Byl jsem k ní krutý, ale potřebovala to jako sůl.Nesnášel jsem, jak si byla jistá sama sebou. Co vlastně čekala,že si mě zavolá a já přiběhnu jako pejsek a zahodím všechno, co mi provedla?
,,To jsi očekával špatně. Nejsem tvoje děvka."
S odpovědí jsem si dal na čas.Klidně jsem si utřel ruce do papírových utěrek a pomaličku mířil k ní. Byl vytočená a nemohla uvěřit tomu, co jsem jí říkal.
,,Ne? Tak to jsme si špatně rozuměli.Takový věci nedělám zadarmo. Takže Lindo, jak mi hodláš zaplatit?"
Vzteky se shýbla ke kabelce u pohovky a vyndala peněženku.
,,Tak kolik chceš? Pět set?" vyndala veškerou hotovost, kterou u sebe měla a hodila po mně několik bankovek, které se okolo mně rozevlály a popadaly k zemi.
,,Řekl jsem, co chci. Na hotovost ti kašlu."
,,Vyliž si, kreténe!" hodila po mně vzteky i celou peněženku až jsem musel přivřít oči a zvednout ochranitelsky ruce.
Začal jsem se tomu smát.
,,Mám u sebe klíčky, takže se asi nikam nepohneme." popošel jsem blíž.
,,Radši skočím do těch vln než ti dělat děvku."
To už jí bylo očividně do breku,ale nechtěl jsem polevovat. Neměla kam utéct.
,,Dělej jak myslíš." posadil jsem se na pohovku a pořádně se rozvalil.
,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tě někdy mohla mít ráda."
Téměř zoufale se posadila naproti mně a položila si ruce na kolena. Přikryla si dlaněmi obličej a snažila se zakrýt slzy.
To už jsem se necítil moc dobře.Tohle už nebylo divadlo. Myslela to vážně a mně bylo trapně.Neměl jsem páru, co jí na to odpovědět. Měl jsem co dělat,abych jí nešel utěšovat. Nemohl jsem a téměř jsem se držel pohovky zubama.
,,Nikdo se tě o to neprosil." přilil jsem další olej do ohně.
Zavřel jsem oči a zatnul pěsti, jak mi ze sebe bylo zle. Možná jsem to trochu přehnal, ale pořád jsem měl dost času na to, abych jí vysvětlil, že jsem to tak nemyslel.
,,Co jsem ti udělala tak neodpustitelného, že mi takhle musíš ubližovat? Nikdy jsem ti neublížila. Ano, lhala jsem ti, ale ty taky lžeš při práci.Jachty jim vychvaluješ do nebe a přitom je to šrot. Jenže příjde den, kdy tě ta jachta něčím okouzlí a ty si jí zamiluješ.Nezáleží na tom, že je to tvoje práce."
,,Ty jsi mě právě připodobnila ke šrotu?" začal jsem se smát a i jí jsem lehce pobavil.
,,Jsi ještě mnohem horší."
,,Já vím, Lindo. Nejsem zrovna pochodující čestnost."
Vzhlédla ke mně a svraštila nechápavě čelo.
,,To ne. Jsi kretén!"
Začali jsme se tomu oba smát. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se někdy mohl smát výroku, že jsem kretén. Jenže měla částečně pravdu. Chyběla mi ve všech směrech a já jsem jí potřeboval.
,,Ale stejně tě miluju." vypadlo ze mě a upřeně jí pozoroval.
,,Promiň, můžeš mi to zopakovat?"
,,Chyběla jsi mi."
,,Nicku nech si ty srandičky. Je to trapný."
,,Myslím to naprosto vážně."
,,Chci domů." vstala a já jsem to chápal.
Po té hromadě hnusných věcí, které jsem jí řekl, mi nemohla skočit do náruče. Tak hloupá nebyla.
Vydali jsme se do přístavu a nikdo z nás celý zbytek cesty nic neřekl. Možná přemýšlela nad tím vším, co jsem jí řekl a jak jsem si protiřečil. Nejprve jsem jí ponižoval a hned na to jí řekl zcela nesmyslně, že jí miluju.Lepší okamžik jsem si skutečně nemohl najít.
Než jsme vystoupili u mola, chytl jsem jí za ruku. Otočila se na mě, ale do očí se mi neodvažovala pohlédnout.
,,Promiň za ty kecy. Neměl jsem to říkat."
,,Věděla jsem, že to nemyslíš vážně. Celou dobu na mě házíš špínu a najednou bys mi vyprávěl pohádky, jak mě máš rád? Hned jsem si to myslela."
Byla úplně mimo. Za tohle jsem se přeci neomlouval.Podělal jsem to a právem se mě zlobila. Proto jsem jí nechal jít, abych si mohl pečlivě promyslet, jak se omluvit. V téhle situaci to nebylo na místě.
