Bad boys.Good lips. - Nash Grier

10.Part

"Dobrou chut'." odpověděla jsem mu a pustila se do jídla , které vypadalo úchvatně.

Když jsme oba dojedli.Číšník nám odnesl talíře.A já chtěla další odpovědi k mým otázkám.

"Nashi odpovíš mi teda na mé zbývající otázky?" zeptala jsem se ho a čekala na jeho odpověd'.

"Mile rád ti na ně odpovím , ale někde jinde." když to dořekl mávl rukou na číšníka , který okamžitě přicupital.

"Zaplatíme." stručně mu řekl a čekal až číšník přijde s naším učtem.Celou tu dobu co čekal na mě upíral svůj pohled na mě.

"Tady Pane." číšník mu podal náš učet a Nash ho zaplatil a my se vydali opět k autu.Samozřejmě cestou mi opět otevíral dveře jako pravý gentleman , dokud jsem neseděla v jeho autě.Opět jsem byla v té situaci kdy nevím kam mě veze.Slyšela jsem zabouchnutí dveří a poté nastartovaní auta.

"Asi je zbytečné se tě ptát kam jedeme , že?" jen se hlasitě usmál.

"Máš úplnou pravdu.Řeknu ti jen jedno jsi první koho tam beru." páni tímdle mě zaskočil.První koho tam kdy vzal budu já.I když to mi moc nepomohlo k mé otázce kam to jedeme.Proto jsem se na něj jen usmála a koukala na cestu před námi.Po nějaké chvilce jsem citila na svém stehně jeho ruku.Koukla jsem se na své stehno jestli se mi to třeba jen nezdá.No nezdálo , opravdu tam byla.Chvíli jsem na jeho ruku koukala , ale nepokoušela jsem se jí setřást.Za prvé mu chci dát přeci své tělo a za druhé jeho dotek se mi líbil a vyvolal do mého břicha mále šimrání.Mohou to být motýlci o kterých mluví dívky , ale to je blbost ty jsou jen při polibku nebo se pletu.

"Neumíš si představit co se mnou dělá to , že mám ruku na tvém odhaleném stehně.Stačilo by jen kdybych tu tvojí sukni trochu vyhrnul a pak by jsi vzdychyla jen mé jméno.Nemůžu se dočkat až tě uslyším vzdychat a mile rád si na to počkám." ani na sekundu jeho pohled neodbočil od cesty.Jeho ruka na mém stehně se pohnula.Prsty mi přejel po mém stehně až ke konci mé sukně kterou trochu vyhrnul.Pod jeho dotekem jsem se celá zachvěla , očividně si toho všimnul jelikož se zhluboka nadechl a jeho stisk na volantu zesílil.Nikdo se mnou takhle nikdy nemluvil , ale líbilo se mi to.Líbila se mi představa jeho jak si se mnou dělá co chce.Bože vážně si představuju jak mi Nash Grier dělá dobře.Ten kluk mi doslova pomotal hlavu.A toho znám pomalu den.Je to zvláštní.Nevím čím to je , ale v jeho společnosti se už necítím nervozně nebo vyděšeně.Cítím , že jsem s ním v bezpečí.Opravdu jsem ted' řekla v bezpečí.Radši o tom přestanu přemýšlet.Jo to bude nejlepší.Cesta plynula rychle a v tichu.Nebylo to takové to trapné ticho , ale to uklidňující.Oba jsme byli zabořený do svých myšlenek.Nashova ruka byla furt na mém stehně.Nechtěla jsem , aby jí dal pryč.Jeli jsme ještě nějakou chvíli.Dokud jsme nezastavili u nějaké lesní cesty.Když zmizel zvuk motoru zmizela i Nashova ruka z mého stehna.Místo kde jeho ruka byla ovál chlad.Poté co sám vystoupil a otevřel mi dveře jsme se vydali po lesní cestě.Mohlo být tak 4 hodiny a nad nami svítilo slunce , které moc v Anglii nebývá.

"Jestli mě chceš znásilnit mohl jsi mě vzít aspoň k sobě domů tam by to bylo aspoň trochu pohodlný." v tom uklidňujícím tichu se rozezněl jeho zvonivý smích.Když ho slyšíte se smát donutí vás to smát se taky.Má hrozně nakažlivý smích.

"Kdybych tě chtěl znásilnit.Slibuju ti , že tě vezmu ke mě domů." odověděl mi a pořád se smál.

"To je od tebe mile Nashi , že mi dovolíš si vybrat kde mě znásilníš."

"Určitě jsi si mohla všimnout , že jsem rozený gentleman." řekl a hrdě se usmál,

"Asi tě sklamu zlato , ale ne nevšimla." drze jsem mu odpověděla a obdařila ho svým ušklebkem.

"To odvoláš." Nash se zastavil a výhružním pohledem se na mě podíval.

"A když ne tak co.Nenecháš mě vybrat si kde mě znásilníš." ušklíbla jsem se na něj.Nash se hlasitě usmál.

"To zrovna ne." furt se smál.Byl nádherný když se smál vlastně byl nádherný i bez něj.

"Tak co teda." už jsme dál pokračovali v chůzi.A já napjatě čekala na jeho odpověď.

"Neodpovím ti na tvé otázky." cestou se na mě jen rychle otočil s jeho milovaným ušklebkem.

"Dobře,dobře jsi ten největší gentleman na světě." rychle jsem se mu omluvila a ještě k tomu přidala můj omlouvací obličej s ďolíčky.
Nash se na mě podíval a šibalsky se na mě usmál.

"Má drahá omluva je sice hezká a ten obličej umíš dokonale , ale furt to není dostačující." jeho šibalský usměv se zvetšil a nahle zastavil a přitáhl jsi mě ke svému tělu.

"Co by jsi bral jako pravou omluvu." zeptala jsem se ho chvějíciím hlasem.Nebylo to ze strachu , ale z jeho blízkosti.Ta to všechno způsobovala chvějící se tělo a můj chvějící hlas.

"Polib mě." řekl a propaloval mě svým pohledem.Ani se nehnul chtěl , abych to byla já kdo spojí naše rty.A tak jsem to udělala.

Snad se vám díl líbi.S tímto dílem jsem naprosto spokojená.Budu ráda za váš Vote a komentář.
Ještě bych vás chtěla poprosit jestli někoho zajímají povídky s Magcon boys urcčite se podívejte na profil @ladydallas69  má úžasnou povídku s Cameronem určitě si jí přečtěte.
Povídka http://w.tt/1Te91hG  (fakt netuším jestli to půjde sputit nějak mi to blbne)

The Paulin