Cactus

-9-

,,Bráško? Jsme tu!" Volá Oliver do prázdného bytu. Ano bytu, jak se totiž ukázalo, nebo spíš Oliver po cestě vysvětlil, ateliér pana Wavese byla jedna místnost v patrovém činžáku, nedaleko vlakového nádraží.

Oba dva se zouvají u dveří a když z kuchyně uslyší: ,,Jsem tady!" Oliver vyjde do chodby a tak ho Rainbow následuje a všude si to prohlíží. Vpravo od ní jsou pootevřené dveře a tam vidí zrcadlo s umyvadlem - nejspíše koupelna. Vpravo jsou další dveře tentokrát otevřené úplně dokořán. Vidí naprostý nepořádek, kdyby si v tu chvíli vzpomněla, použila by výstižnější slovo a to bordel! Podle obrysu postele pod horou oblečení usoudí, že to je ložnice. Další dveře vedle koupelny byli zavřené a klíč v zámku dokazoval, že zavřené i budou.

,,Čau, brácho." Usměje se Oliver na vysokého kluka, který mu byl vážně podobný - stejně zelené oči, stejná postava a tím nemyslím jen ramena a trup, ale i pěkný zadek (Rainbow si to ještě neuvědomovala plně ale věděla, že Oliver, kdyby neměl tak špatnou pověst, by patřil k té elitě na škole a to díky vzhledu, když už ne kvůli osobnosti, kterou měl). Nohy měl Oliverův bratr delší a méně vypracované čili tenké, to bylo vidět pod moderními tepláky, které na sebe oblékl. Jinak byl nahý - tedy, pokud počítáte kuchyňskou zástěru s koťátky jako oblečení, pak byl jeho vypracovaný trup zahalen právě výše zmíněným kouskem oblečení.

,,Čau, malej." Usměje se nazpátek muž naproti Rainbow, utře si ruce od mouky do zástěry a pak si potřese rukou s Oliverem, udělají pak pár složitých chlapeckých gest, která vídá Rainbow ve škole u kluků z vyšších ročníků. ,,Představíš nás?" Své veliké zelené oči upře tentokrát z Olivera na Rainbow, na kterou trochu zvedne obočí. Pak šťouchne bratra do boků až Oliver vyjekne a Oliver na něj zasyčí aby přestal a pak se otočí na svou společnici.

,,Tohle je Rainbw. Owellsová. Ta tvoje zákaznice." Zazubí se, koukne na Rainbow a na chvilku mrkne na bratra. Ten pronese: ,, Calleb Waves."

Když znovu zaměří svou pozornost na dívku, má co dělat, aby se nerozesmál.

,,Já - " koktá Rainbow. ,,Já - jsem - já... jeden ples prosím!" Trochu se pokloní, zrudne a poslední slova skoro vykřikne.

Oba dva Wavesové se na sebe podívají a přesně ve stejnou chvíli vyprsknou smíchy. ,,Pako!" Mumlá mezi smíchem Oliver.

Rainbow, jelikož je naštvaná sice i na ně ale zároveň i trochu na sebe, našpulí pusu. ,,Njesem pako." Snaží se potichu bránit svoji hrdost.

,,Promiň." Chopí se slova starší Waves. ,,Můj bráška je děsně hloupej člověk, a s holkama začal mluvit až ve druháku." Pak se zachechtá, asi si vzpomněl na staré časy, když Oliver před každou dívkou zdrhal na druhou stranu ulice.

,,Sklapni." Zasyčí Oliver a rozpačitě se začne drbat na zátylku. ,,To není to, proč jsme sem přišli. Hele, máš teda čas?" Významně hodí pohled na rozdělané těsto na kuchyňské lince (kuchyň byla mimochodem dost moderně zařízena) a jeho pochybnou zástěru.

,,No co? Měl jsem svojí chvilku."

,,Jo, tady s Callebem se nám totiž rozešla slečinka, co?" Zašišlá šibalsky Oliver a ďáblesky se zasměje.

Calleb našpulí pusu a Rainbow si v tu ránu uvědomí, že mají stejný zlozvyk, když jsou naštvaní. ,,Tak to nebylo. To ona mě podvedla, a já se s ní rozešel."

,,Hele, to nezakecáš." Oliver si začne sundavat mikinu. ,, Už jen to, že tě podvedla, leccos naznačuje." Hodí další významný pohled, tentokrát ta jeho mezinoží.

,,NO DOVOL!" Zaburácí na celé město Calleb a hodí po svém bratrovi zástěru, kterou si sundal. ,,To si ještě vyřídíme!" Pak mávne na Rainbow, aby za ním šla. ,,Ale až tu nebude dáma. Tudy, prosím."