-20-

1.4K 156 20
                                    

Skladbu pustit až na povolení! ;)

Rainbow zamrzne úsměv na rtech.

,,O plese?" Ujišťuje se o jeho slovech.

Nick kývne a kouká na ni napůl odhodlaně, napůl nejistě. Prudce se z gauče postaví a klekne si před Rainbow, která na gauči stále sedí, ale vzpřímí se. Bojí se toho, co bude následovat.

,,Udělala bys mi tu čest, a šla se mnou?" (povolení uděleno)

Rainbow na něj kouká jako na svaté zjevení. On jí kouká uhrančivě do očí a sám se v těch jejích topí.

,,Proboha." Vydechne Rainbow, do očí jí vyhrknou slzy.

Nick na ni zmateně kouká. Čekal cokoliv, jen ne takovouhle reakci. ,,Jsi v pořádku?"

,,Promiň, promiň, moc se omlouvám. Vážně, vážně moc, prosím, promiň." Mumlá Rainbow rychle a dvě slzičky jí spadnou do klína.

,,Co se děje?" Vyjekne Nick a chytne ji za ramena, stejně jako předtím Oliver.

Rainbow se od něj odtáhne. ,,Vážně jsem neměla souhlasit." Zamumlá si potichu, aby si vynadala.

,,Souhlasit?" Nechápe Nick. Pak mu svitne. ,,Tak proto tady byl." Řekne.

Netváří se vůbec nijak. Naštvanost, vztek, smutek, selhání... nic z jeho pohledu nejde vyčíst a to Rainbow začne pomaličku ale jistě ničit.

Nick se postaví. ,,Nicku-"

,,To je... Hele, nech to bejt." Mávne rukou, a konečně nechá své emoce vyplout napovrch.

Je naštvaný. Sám na sebe. Na Rainbow. Nejvíc na Olivera. Momentálně i na pramen vlasů, který ho lechtá na nose.

Prudce ho naštvaným gestem odstrčí pryč a bez rozloučení odejde od plačící dívky, která se po jeho odchodu složí do polštářů pohovky. Leží tam až do chvíle, dokud nepřijde její mamka.

Zděšeně svou dceru pošle do postele. Myslí si, že to je z nemoci.

Rainbow si myslí, že to tak je lépe. Mamku nechtěla zatěžovat jejími osobními problémy.

V pokoji se zachumlá do peřin na posteli a chvilku se nehýbe.

Pak popadne telefon a otevře si složku s kontakty, najede na jméno Nick a- pak se lekne a nakonec nezmáčkne tlačítko Volat.

Ani neví jak, ale začne vytáčet číslo Cass.

Se slzami v očích čeká, až to její kamarádka zvedne.

Naneštěstí to Cass nezvedá ani po 11 tútnutí.

Rainbow telefon vypne a rozpláče se tak usedavě, že na ni spadne její plyšák, aby ji utěšil.

,,Ach, Olivere!" Zanaříká na svého kamaráda, který si sedl vedel ní a smutně na ni koukal. Pohladí ji po noze, avšak ona ten dotek necítí tak, jako vždy, jelikož v době, kdy jí je takto ouzko, nemůže si své představy naplno představovat.

Po několika hodinách v myšlenkách v neurčitu, vyčerpáním usnula.

------&-------

Ráno.

Rainbow se absolutně nechtělo do školy, ale už byla středa a ona musela přinést ředitelce několikero potvrzení o dodávce dobrot na ples a o smlouvě s DJ-em.

Vstala pozdě, zapomněla si udělat kakao, nestihla autobus a do školy musela klusat pěšky.

Do třídy přišla pozdě o celých patnáct minut.

Avšak, naštěstí, učitelka na anglický jazyk ještě nedorazila, takže si jejího pozdního příchodu všimly jen spolužáci. Ti však nic neřekli, když se o další dvě minuty učitelka ve třídě ukázala.

Rainbow jim všem v duchu děkovala.

Celou hodinu přemýšlela, co bude dělat o přestávce, dělala si v hlavě různé konspirační teorie a situace, které by mohly nastat, pokud by postala Nicka, Cass nebo oba dva nebo Nicka s Oliverem, nebo Cass s Oliverem, nebo jen Olivera...

A o přestávce se okamžitě přesune do další učebny s co největším davem, aby si jí nikdo okolo nevšiml.

Povedlo se.

Takto se schovává až do oběda. Dnes má osm hodin, jelikož je středa. I přes dnešní nepřízeň osudu se rozhodne běžet k Ferdovi .

Již u něj v obchodě a udýchaná, objedná si donut s čokoládovou polevou plněný karamelem a k tomu sklenici kakaa, které ráno zapomněla.

,,Ahoj." Fred se na ni usměje a všimne si, že se její výraz poslední dobou mění. Předtím byl takový zachmuřený, dnes je spíše otevřený a vstřícný.

,,Děkuju." Pípne k němu, když jí na stůl do boxu dodá její objednávku. Ihned se pustí do jídla. Za několik minut si ještě dokoupí maličkou pizzu, která zažene ten zbytek hladu, co v ní zůstal.

Když si všimne za oknem skupinky mladých lidí, jak se skvěle baví a společně se něčemu smějí, skloní hlavu a zadívá se na své ruce, složené v klíně.

Když už je nejvyšší čas vyrazit zpět do školy, zvedne se.

U pultu s ukázkou dobrot se ještě zastaví a zadívá se nejdříve na dortíky a jiné pochutiny akorát do ruky, pak do své peněženky.

Bezva, ještě tam něco zbylo.

------------

Rainbow do skříňky velkou bílou krabici okamžitě uschovala, aby si byla jistá, že si jí učitelé nevšimnou, aby jí nijak nepodezřívali, a potom si z ní uzme dva muffiny posypané čokoládou.

rychle si jeden zacpe do pusy a když poprvé výstražně zazvoní na znamení, že se mají žáci klidit z pole do tříd, skříňku zabouchne a jde si do učebny biologie. Dvě hodiny podrobné stavby lidského těla po té, co se nacpala dobrotama.

Sen.


CactusKde žijí příběhy. Začni objevovat