Cactus

-vánoční speciál-

Připravím si na dnešní den oblečení. Musím přiznat, že tento oděv mám vybraný již delší dobu. Pro přesnost, dva dny. Zkrátka jsem se nemohla dnešního dne dočkat. Po dlouhé době se znovu uvidíme, a já jsem tak nervozní, že nemohu celý týden pořádně usnout. A když už, zdá se mi o něm. O tom, jak jsme spolu, jak si povídáme, jak spolu trávíme ten bohatě vyplněný čas.

Mám ještě čtyři hodiny a dvacet pět minut, než budu muset/moci vyrazit na cestu, na jejímž konci bude čekat on.

Je zvláštní, že za poslední dobu se z normálního slovíčka on s tolika významy stal jeden člověk, jehož jméno toto zájemno zastupuje.

,,Mamčo?" Přicválám do kuchyně jako na koni.

,,Ano?" Zazpívá mi v odpověď. Vaří oběd, na který se staví i otec, jelikož je neděle a to míváme sváteční obědy. Kord teď, když jsou Vánoce za rohem.

,,Chceš nějak pomoct?" Přijdu k ní a kouknu jí přes rameno, co kuchtí.

,,Byla bys hodná. Vsadím se, že jsi kvůli Nickovi nedospala a teď nevíš, co dělat." Zasměje se lišácky mamka a já zrudnu, jelikož je to pravda.

Přejdu její komentář a uvážu si za krkem kuchařskou zástěru.

,,Tak, co mám dělat?"

Mamka se začne smát jako šílená. ,,Takže je to pravda!" Snaží se svůj smích ospravedlnit a dát mu smysl. Nedá mi to a taky se musím usmát, stále trochu zarudlá od rozpaků.

O necelou hodinu později máme hotovo a už se šťavnatá ryba peče v troubě, brambory se snaží zabrat na plotně a já s mamkou si sundaváme zástěry.

Můj desert, který jsem dělala, chladne v ledničce a nemůžu se ho dočkat.

,,Tak, propouštím tě." Mamka po mě hodí další její lišácký pohled.

,,Děkuji." Řeknu veledůležitě a zástěru složím a uklidím. Když odcházím nahoru do svého pokoje, ještě si udělám jablkovo-skořicový čaj.

V pokoji si otevřu notebook a připojím se na Facebook. Nikdo mi nenapsal, ale vidím, že Abby je online, tak jí napíšu.

You: Ahoj! :)

Mezitím co si zprávu přečte a pak odepisuje se já uvelebuji na ustlané posteli, hodím přes sebe deku a na vteřinku kouknu z okna a zatoužím po troše sněhu, který se zatím letos nedostavil.

Pro vysvětlení, Abby je moje nová spolužačka, přestoupila ke mě do třídy na poslední ročník a náhodou nás posadili vedle sebe. A ona se prostě rozhodla mě mít za kamarádku a já jsem souhlasila, protože mi přijde milá a chápe moje leckdy poťouchlé chování.

Abby: Ahoj, zlato :*

You: Jak si užíváš prázdniny ve Skotsku?

Abby: Úžasný <3 je tu hromada sněhu a mají tu užasný vyzdobení parků a obchodních domů (ty jsou ale sakra moc přeplněný, a to ještě musím jít koupit dárky z hračkářství pro brášky) -,- :D

You: Tak to jsem ráda, že je to super :). Tady zatím sníh nic moc :(

Abby: Dneska jdeš s Nickem ven, co? (ďábelská emotikona)

Zrudnu i pře tu skutečnost, že si s někým jen píšu přes sociální sítě.

You: Ano, ty máš teda paměť, říkala jsem ti to někdy na začátku měsíce :D

Abby: Jo, já mám paměť na všechno jen ne na učení. :/

Tak to je pravda, usměju se v duchu při vzpomínce na to, jak se Abby vždy snaží do hlavy násilím vervat alespoň nějakou tu látku jen asi dvě minuty před testem.