Cactus

-15-

*po kině, v kavárně nedaleko domu Rainbow, 12:15*

,,Počkej, ty nemáš ráda psy?"

Rainbow zavrtí hlavou tak moc, že jí vlasy létají všude kolem.

,,Proč?"

,,Mají zuby. Koušou. Štěkají. Když se na ně podíváš, buď se chtějí mazlit nebo tě sežrat. Bohužel, psy u mě většinou volí druhou možnost."

Nick se začne neovladatelně smát. ,,Mě mají psi rádi."

,,No jo, tebe nemají rádi jen psi." Zabručí Rainbow tichý komentář.

Nick se přestane smát a zamyšleně se na svoji společnici zadívá. ,,Proč myslíš? Teda spíš, co tim myslíš?"

Rainbow si usrkne ledového frappé, které si objednala, a pomalu odpoví: ,,Každý tě má rád. Se všemi vycházíš. A ještě než něco řekneš - ne, neboj se, nezávidím ti, jen říkám fakta. Bylo by... nepřírodní, kdyby tě měli rádi lidé a psi ne."

,,Na to něco bude," zhodnotí to Nick a taky se napije svého čaje, ,,jen si nemyslím, že by mě měl každý rád."

,,Je to pravda." Mumlá Rainbow.

,,A ty?"

Rainbow na něj hodí pohled plný nepochopení

,,A ty? Máš mě ráda?" Snaží se zkonkrétnit svou otázku.

,,Ještě jsem se nerozhodla." Vyhrkne rozpačitě Rainbow.

Nick se ušklíbne a pak chvíli mlčí, což Rainbow přijde zvláštní. Pak sebou cukne, když jí dojde věc, kterou následně sdílí i s Nickem přes slova. ,,Ale... asi jo. Mám tě ráda. Jestli mít někoho rád znamená... trávit s ním ráda čas. To tě mám... docela ráda." Nekouká se při tom vůbec na něj, naopak, hledá věchny věci očima, které jsou od něj minimálně sedm metrů.

Stále je zticha, ale když na něj po minutě poprvé Rainbow odváží vyslat pohled, usmívá se jako sluníčko, zazubí se a pronese: ,,Já tě mám taky docela rád."

Rainbow zrudne a plaše se usměje. ,,Děkuju."

-*-*-*-*-*-*-*-

,,Zavři to okno, Rainbow Dash!"

,,Neříkej mi tak!"

,,Víš, že jako malej jsem koukal na My Little Ponny?"

,,Teď už jo."

,,Ale fakt, nastydneš, když to okno nezavřeš!" Nadává nahlas Nick na Rainbow, která má otevřené okénko od auta. Pochopil, že když nejde klimatizace, Rainbow to nějak chtěla kompenzovat otevřeným oknem, ale teď už se stmívá a začíná být chladněji a to není zrovna dobré například na odhalený krk nebo uši!

,,Nenastydnu." Řekne sebevědomě Rainbow a vyplázne na Nicka mailinkou špičku jazyka.

Nick si toho koutkem oka všimne když řídí a jako pomstu ji plácne přes stehno a omylem u toho když Rainbow překvapením vykřikne trochu strhne volant do protisměru. Díkybohu, že jedou na ulici, kde nebývá rušno, jinak by to bylo opravdu špatné s autem i jeho pasažéry!

,,Hej, Rainbow." Řekne pak když se oba dva uklidní. ,,S kým jdeš na ples?" 

,,Říkala jsem, že ještě nevím, jestli tam vůbec jdu," ošije se Rainbow. ,,Zatím nic neplánuju."

,,To máš smůlu. Cass tě tam dostane, ať chceš, nebo ne. Bejt tebou, si radši už hledám šaty. Máš nějaké?"

Rainbow vykulí oči. ,,Jako plesové? Panebože, ne! Víš, jsem ten typ člověka, který se spíš doma zamkne s knihou a užívá si klid a ticho, než abych psala kamarádům, že bych šla ven. A vůbec ne na ples."

Nicka se dotkne to, že bere ty, co radši zvou své kamarády ven jako nějaký jiný druh lidstva, tak našpulí rty a přeřadí. ,,Myslím, že jsem se urazil!" Vyjekne pak.

,,To nebylo myšleno zle!" Ihned se opravuje Rainbow a rudne.

Nick si ji popravdě dobírá. ,,Ježiš, to je neuvěřitelný, jakej ty si jouda!"

To se zase dotkne Rainbow, která si následně založí ruce na hrudi. ,,Tak díky, no."

-*-*-*-*-*-*-*-

Rainbow ještě v autě zavolala mamka. 

,,Ahoj, mami."

,,No? Broučku? Hele, dneska v knihkupectví budu déle, přišla nám nová zásilka a musíme to tady s Mary roztřídit do regálů a skladu."

,,Dobře, mám něco uvařit na večeři?"

,,Jestli chceš, táta na večeři nebude, tak si můžeš něco udělat pro sebe."

,,Fajn." Rainbow ukáže na ulici, kde bydlí, aby ji Nick náhodou nepřejel."

,,Tady je zákaz odbočení do prava!" Sykne na mě Nick.

Rainbow si oddálí telefon od ucha a úst. ,,Tak to objeď o jednu ulici dál!"

,,Okay," zabručí.

,,Kdo to je?" Zajímá se ihned mamka.

,,Nick." Odpoví Rainbow a vzdychne. ,,Byla jsem s ním venku. Je to kamarád ze školy."

,,Jo ták, to mi ještě povíš do detailů."

,,Mami, to je ten Nick, se kterým mám na starost ples."

,,A jo! To byl Nick, já myslela, že Mick. No nic, znáš mojí paměť na jména."

Rainbow se usměje. ,,Ano, mami."

,,Tak jo, já jdu. A klidně pozvi Nicka na čaj!" Zašeptá, jako by ji snad Nick mohl slyšet a byla to jen věc mezi Rainbow a ní.

,,Pa." Rainbow to típne.

,,Tak co?" Nick zabočí v té další ulici a objíždí celý jeden blok. ,,Mamina?"

Rainbow kývne. ,,Přijede později domů."

,,Hmm."

Chvíle ticha.

,,Nechceš zavolat Cass a udělat si super večer? Místo knihy zvolít kamarády? Hm? CO na to říkáš?" Nick dostane tento nápad.

Rainbow se zamyslí. Právě má rozečtenou knihu Marco ve skutečném světě a je vážně skvělá, zajímá jí, co bude v příběhu za další události, ale...

,,Proč ne. Pozvu vás prostě na čaj."

Nick se zazubí a zaparkuje na příjezdovou cestu Owellsovic rodiny. ,,Vidíš, Owellsová. Tak takhle určitě začíná dobrodružství. Nebo nějaká super kniha. Pozvala jsem je k sobě domů na čaj..."

Rainbow dojde, že by to byl asi vážně dobrý začátek nějakého příběhu.

Nikdy jsem svůj příběh nijak moc neupravovala - když jsem napsala kapitolu, prostě jsem se jí přizpůsobila a pokračovala. U Cactusu... :D něco napíšu a VŮBEC VŮBECVŮBEC s tím nejsem spokojená, pořád to předělávám, nevím co psát, jak to psát, situace se dějí pořád jinak a jinde. Ani nevím, jaká bude příští kapitola, tak se nedivte, když to bude nějaká slátanina, prosím :) :3

Vážně se docela i divím, jak tahle kapitola skončila... a to měla být úplně jiná! :D Snad se líbí, a já jdu dopisovat narozeninový speciál, který by měl vyjít 3. prosince :) :3 

love ya all! <3