,,No.. Ne neni doma." ,,Prpč to váhání?" ,,Nic.. Ještě něco?" ,,Ne"
Chtěla jsem odejít, ale uslyšela jsem něco jsou jsem asi slyšet neměla.
Petr: Pavle kdo to je?
Pavel: No.. Katka.
Petr: Cože?
Běžela jsem tam a uviděla jsem Petra jak leží v posteli s nějakou holkou a májí na sobě jenom spodní prádlo. Do očí se mi vlily slzy a začala jsem utíkat pryč. Po několika vteřinách jsem za zády uslyšela ,,Počkej. Kačko!" byl to Petr. Já jsem ho ignorovala a utíkala dál. Běžela jsem až domu, lehla jsem si na postel, zabořila hlavu do polštáře a brečela. Po chvíli jsem ucítila jemné dotyka na zádech. Otočila jsem se a tam seděla Petr.
Petr: Promiň. Já jsem to tak nechtěl.
Katka: To jsi si měl rozmyslet předtím, než jsi s ní vlezl do postele.
Petr: Bylo z žalu. Já jsem si myslel, že chceš Dominika. A já tě mijulu, ale.. Ty mě asi ne. Já jsem debil.
Katka: Proč asi jsem byla u tebe doma? Chtěla jsem ti říct, že jeho nechci, ale že chci tebe. Ale vidím.
Petr: Dala by jsi mi ještě jednu šanci?
Katka: Cc.. Nemyslíš, že je to moc narychlo?
Petr: Nevím, promiň!
Otočila jsem se a z očí mi vytékali další slzy. Už jsem Petra neslyšela. Zaslechla jsem jenom zavření dveří. Bylo mi hrozně úzko u srdce a začínala jsem cítit to, že jsem přišla o toho nejlepšího člověka. Večer jsem si pustila Přístav a ani jsem nevěděla, že tam bude Petr hrát. Hned jak vstoupil na scénu, tak mi začalo být smutno.
V noci, přibližně kolem třetí ráno jsem ucítila hrozné křeče v břiše. Chtěla jsem vstát a dát si na to nějaký obklad, ale byla to taková bolest že to nešlo vzala jsem do ruky mobil a vytočila jsem Petrovo číslo. ,,Volaný účastní, neni dostupný. Zkuste to prosím později."
Nakonec bolest ustoupila a já jsem v klidu dospala. Ráno jsem šla radši na kontrolu. Poté jsem jela za Petrem. Rozhodla jsem se, že mu svěřím to, jak ho miluji.
