- 12.čast -

124 12 0
                                    

Ráno Petr odjel domu. Já jsem zůstala na hotelu a společně s holkama jsem se připravovala na jedenáctou dopoledne. Lucka mě nalíčila, Sára mi udělala účes a šaty jsem si oblekla sama.
*Z Petrovo pohledu*
Jel jsem domu a s Pavlem jsme se připravili na dnešek. Přijel jsem domu a Pavel povídal: ,, Dej si skleničku pro štestí." ,,Nedám, ožeru se až večer." ,, No, tak jo.. No. Jak chceš"
Oblékl jsem si oblek a Pavel udělal to samé. Danča si oblékla jemně růžové šaty a nasedli jsem do mého auta. Jeli jsme dál a dál a najednou jsme přijeli do velké zácpy. Bylo to nekonečné a jedenáctá hodina.
*Z Katky pohledu*
Kde je ten Petr.. Za deset minut začíná obřad. Po chvíli mi bzučel mobil. Volala mi Petr.

Petr: Ahoj. Prosimtě stojíme v zacpě. Za jak dlouho je odřad?
Katka: No za deset minut. Kde jste?
Petr: No skoro tam ale nehne se to.
Katka: Aha. Tak snad to stihnete. Musím jestě něco zařídit. Zatim pa..
Petr: Ahoj..

Petr nakonec dorazil, ale jen tak, tak. Řekli jsme si své "Ano" a šli oslavovat. Vypadalo to, že na přípitek se těšel nejvíce Pavel. Ťukli jsme si a Pavel do sebe hazel jednoho panáka za druhým. S holkama jsme si povídali o "holčičích" věcech a kluci nasávali. Večer několik našich přátel zůstalo na hotelu společně s námi. Samozdřejmě na jiném pokoji. Proběhla krásná, až přímo bezvadná svatební noc.
Petr trval na svatební cestě. Ráno vzal do ruky notebook a vyhledal nějaké hoteli. Rozhodoval se mezi Kalifornií, Mexikem, Havají nebo Londýnem. Nakonec na moje přání zvítězila Paříž.
,, Petře pojedeme tam autem, ne?"
,,No to v žadným případě. Poletíme letadlem.
,,Ok.. No.."
Z hotelu v Praze jsme jeli k Petrovi domu. Zbalili jsme si věci a jeli do Paříže. V letadle bylo dusno a někteří lidé tedy moc hezky nevoňeli. Postupně se mi dělalo špatně. Petr celou cestu prospal, ale já jsem za nic usnou nemohla. Když jsme přistáli, tak pro nás přijel taxík a odvezl nás k hotelu. Z hotelu jsme měli výhled skoro na celou Paříž.
Hotel byl fakt hodně velký, až se tam nedalo vyznat. Přisli jsme na pokoj a já jsem něm mohla oči nechat...



A Dream Come True.Kde žijí příběhy. Začni objevovat