Katka: No, tak za...
Z Petrovo pohledu
Slova "No, tak za.." byly poslední, co jsem slyšel, než hovor skončil. Nevím co se stalo, asi se přerušilo spojení. Dodělával jsem poslední scény v novém videu a poté jsem uvařil večeři. Udělal jsem steaky s fazolkami a pečenými bramboramy. Naservíroval jsem to na talíř a dal na stůl. Sedl jsem si a čekal jsem na Katku.
Po půl hodině jsem si svoji porci snědl a šel jsem si lehnout. Vzal jsem do ruky mobil a zavolal jsem jí. Byla nedostupná. Už jsem se začínal bát a tak jsem obvolal několik její kamarádek, ale ani jedna o ni nic nevěděla. Oblekl jsem si džíny, nasedl jsem do auta a jel na Chodov. Zaparkoval jsem a šel jsem se podívat po okolí. Po chvíli jsem uviděla jak policie vyšetřuje nějakou nehodu.
K nehodě jsem přišel trochu blíže a zahlédl jsem kabelku, která patřila Katce. Můj krok se změnil na rychlý běh, který směřoval k nehodě. Po několika minutách jsem se dozvěděl, že Katku srazilo auto a že je mrtvá. Byl jsem psychicky úplně na dně. U její kabelky jsem seděl až do tří do rána a poté jsem jel zpět domu. Sedl jsem si ke stolu myslel na Katku. Po chvíli mi docvaklo, že Katka byla těhotná. V očích se mi opět objevily slzy a uvědomil jsem si, že Katka byla ta nejlepší, kterou jsem si mohl přát. Druhý den jsem po bytě chodil jako tělo bez duše. Přišel mi ten byt takový prázdný bez jejího smíchu, její vůně a jejího políbení. Další den jsem jel do Budějovic. Vstoupil jsem a ve dveřích do obýváku se objevila mamka s úsměvem na tváři. Já jsem jenom sklesle pozdravil.
,,Peťulko, co se stalo?" Zeptala se mě mamka a dala mi ruku na rameno.
,,Katka je mrtvá." odpověděl jsem a z očí mi vytekly další slzy.
,,Ježiši. To je mi strašně líto." dořekla to a obejmula mě.
