Když přišel domu i Filip, tak jsem mu také vše řekl. Byl z toho ale taky dost mimo. Mamka mě jestě chvíli litovala a potom jsem si šel sednout na pohovku v obýváku. Koukal jsem do vypnuté televize. Večer jsem chtěl jít do hospody na panáka, protože mi bylo mizerně z Katčiny smrti. Oblekl jsem se a šel. Cestou, ke mně přiběhly nějaké holky a chtěli autogram.
,,Holky sorry. Nemám čas. Strašně se vám omlouvám, ale mám hrozně špatnou náladu. Potřebuji si to srovnat v hlavě. Promiňte." řekl jsem s lítostí a šel jsem dál..
Přišel jsem domu a hned jsem si šel lehnou, protože jsem byl unavený.
Ráno jsem se vzbudil a jako vždy jsem se podíval na místo vedle mě. Představil jsem si, jak tam leží Katka a nádherně se usmívá.
Odpoledne přišel Pavel a ptal se po Katce.
,,Čáu. Je tu Káťa?"
,,Cože? Si děláš srandu né?"
,,Proč?"
,,Katka je mrtvá."
,,Aha," když tohle dořekl, tak se jeho pohled nasměroval k zemi.
,,Víš Petře, já jsem se s ní chtěl vyspat, když jsi byl na nějaké akci nebo kde."
Naštvaně a pořádně jsem zabouch dveře před Pavlovo obličejem. Zuřivě jsem kopl do židle a potom jsem si dal něco k pití. Po nějaké chvíli jsem vytáhnul fotoalbum a prohlížel jsem si naše fotky ze svatby. Večer jsem jel do studia, protože jsem musel nazpívat nějaké písničky. Domu jsem přijel kolem čtvrté ráno a okamžitě jsem si lehl do postele. Během několika minut jsem usnul. Probudil jsem se a nad sebou jsem uviděl Nikol. ,,No to je dost.." řekl a snažila se mě vytáhnout z postele.
,,Co je? Ti jebe?" řekl jsem rozespale. Dotáhla mě do kuchyně, kde stála nějaká krabice.
,,Otevři to!" vykřikla na mě se srašnou zvědavostí.
Já jsem znuděně do ruky vzal nůžky a začal jsem přestřihávat izolepu. Když jsem to otevíral, tak Nikol z toho měla druhé Vánoce.
V krabici jsem objevil nějaké holčičí věci a dopisy.
,,Dobrý den. Jsem maminka Katky. Mrzí mě, co se stalo, ale chtěla bych ti darovat všechny Katčiny věci, protože když se na ně koukám, tak je mi mizerně. Vím, že tě utčitě moje řeči nezajímají, takže Nashledanou."
Když jsem si přečetl dopis, tak jsem nevěděl co si mám myslet.
