Petr zpíval dál přepsanou verzi až do doby, než mu Lukáš dal pěstí do ramene.
,,Co děláš Petře?"
,,Co?? Ou.. Kur*a. S..Sorry." Řekl Petr a odešel do zákulisí.
Já jsem nevěděla, n
Jestli se mám smát nebo brečet. Moje pocity byly něco mezi trapností a smutkem.
Fíla se tomu smál a potom za ním šel.
,,Vole brácho kde jsi to vzal?" řekl Filip s úsměvem.
,,Ježiši! Poslala mi to jedna fanynka včera. Četl jsem si to tak dlouho až se mi to zafixovalo do hlavy." řekl Petr a položil si hlavu do dlaní.
,,Musíš se vrátit na pódium.." řekla jsem a pohladila jsem Petra po tváři.
,, Máš pravdu." usmál se a šel zpět. Já jsem postrčila Fílu a šli jsme opět sledovat koncert.
Potom jsme všichni jeli na večeři do McDonaldu (Filipovo přání) a potom domu.
Zahráli jsme si ještě Twister a šli spát. Ráno jsem se vzbudila a Petr nikde. Vzala jsem do ruky svůj mobil a koukla jsem se na něj. Byla tam zpráva od Petra: ,,Ahoj. Musel jsem do studia. Pokud můžeš, tak vezmi prosím Filipa do Budějovic. Vzal by si nějaké věci a pozdravil kámoše. Děkuju. :-* "
Vzbudila jsem Fílu, najedli jsme se a jeli.
Když jsme tam přijeli, tak jsem zalila květiny a Fílansi mezi tím vzal nějaké věci. Potom šel na pár hodin ven a já jsem čekala u Petrovo mamky v bytě. Kolem páté večer jsme se vraceli zpět do Prahy.. Doma se konala hádka mezi Pavlem a Dančou. Hádky mezi těma dvouma se konali skoro každý večer.
Vždy to probíhalo tak, že jsme si s Petrem večer lehli do postele a v objetí jsme si povídali. Po chvíli jsme uslyšeli Danču jak zvyšuje hlas, který se rychle měnil v silný křik. Většinou se hádali přibližně tak deset minut a poté byl až do rána klid. Ráno to ovšem začalo nanovo.
Hádali se den co den a tak jsme se rozhodli přestěhovat do mého bytu. Den našeho rozhodnutí přijela Petrova mamka z dovolené a Fíla odjel zpět do Budějovic. Začali jsme převážet krabice. Než jsme převezli prvních pár krabic, tak to trvalo přibližně dvě a půl hodiny, ikdyž bězná cesta trvá tak patnáct minut. Pražské ulice byly totiž úplně plné aut.
