Abi Swanová

Kapitola 5 část 1

Pohled Abi

Vydala jsem se pomalu na náměstí, kde už bylo snad celé město. Hudba tu hrála a všichni se smáli. Viděla jsem spoustu známých tváří, ale při pohledu na otcovu tvář jsem nevěděla, zda se smát, či vzlykat. Byl oblečen v legračním kostýmku jako klaun. Vousy měl nabarvené na zeleno a ten červený nos. Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Jsou tady. Je jich sedm a jeden je s mojí sestrou.

Rozhodla jsem se podívat po stáncích, procházela jsem sem a tam a zastavila jsem až u malého krámku v rohu ulice, kde prodávali ochranné amulety. Vzala jsem do rukou amulet, u kterého stálo ‚na ochranu upírů'.

„Zajímavý kousek," řekl příjemný mužský hlas a nezvykle bledá ruka se natáhla pro stejný amulet.

„Vskutku," zašeptala jsem, položila amulet a pohlédla do karamelových očí upíra, o kterého se opírala má sestra. Jakmile se na mě oba podívali, ztuhli překvapením. Překvapená jsem byla i já. Bella byla zasnoubená. Upír byl dost chytrý a Bellu skryl za svá záda. Neobešlo se to ani bez nevrlého vrčení, které přitáhlo pozornost jeho klanu. Ach, ta láska.

„Je tu spousta lidí, kteří se nechápavě dívají na tvou reakci. O dva stánky vedle mají ty smradlaví měniči stánek a přemýšlejí, zda zakročit. Pak tu máme otce této dívky, který se k nám vydává a za chvilku tu bude. Dále tu jsou naši vládci, kteří nebudou nadšeni z tohoto. Hm. Že by vztahu? Něco ti řeknu, upíre. Tahle dívka pro tebe udělá něco, co žádná upírka na světě," řekla jsem a otočila se k odchodu.

„Nevidíme se naposledy," zavrčel na mě upír, který chránil mou sestru.

„To určitě ne. Na shledanou, Isabello," zašeptala jsem a odcházela. Zastavila jsem se u blízkého lesa a podívala se na ně.

„Edwarde, co se to tu dělo?" zašeptal můj otec.

„Nevím, pane," řekl Edward. To zřejmě Charliemu stačilo, protože se otočil a odešel.

„Hej, upíre," zašeptala jsem. Podívalo se na mě sedm párů zlatavých očí. „Vzkaž své milé: Solem, lunam et veritas!"