Abi Swanová

Kapitola 22

V minulosti:

„Otevřely se dveře a dovnitř vešel Caius. 

„Co se tu zase děje," řekne rozespale Caius a zívne.

„Co tu klečíš jak u smrtelné postele," uchechtne se a podívá se na mě. Mlsně se olízne.

„Tvá matka umírá," řeknu a zamračím se. 

„Každý má svou svíčku, která jednou dohoří," řekne a odejde do kuchyně, kde si bere talíř a jde snídat. Marcus se zvedne s napřaženou rukou s jasným umyslem mu rozbít ústa. Ale já ho zachytím.

„Potřebuje tě," zašeptám a podívám se na Kristýnu, která usnula. Marcus si sedne na židličku vedle její postele a drží ji za ruku. 

   „Má bolesti. Nemáte makovici? " zeptám se Marcuse.

„ Měla by být ve spíži, ale na co ji potřebujete, slečno," zeptá se. 

„ Jmenuji se Abi a udělám ji odvar," řeknu a odběhnu do spíže. Najdu pár makovic a začnu dělat podle paměti odvar. Pamatuji si, jak si ho dělala babička Swanová, když jí něco bolelo.

Vrátila jsem se během chvíle a jemným pohybem zatřepala s Kristýnou a přiložila ji k ústům misku s odvarem. 

   „ Pij bude ti lépe," řeknu a nadzvednu jí hlavu, aby se jí lépe pilo. Po chvilce zase usnula. 

„ Co je jí?" zeptá se mě Marcus.

„ Pokud vám to neřekla ona. Já vám to říct nemohu," zašeptám a smutně se na něj usměju. Povzdechne si a přišoupne si k matce židli. Půl hodinu tam sedíme a díváme se na ni. Marcus skoro podřimuje.

„ Marcu, chlapečku můj," ozve se z postele. 

„   Jsem tady," zašeptá ji na zpět Marcus. 

   „ Cítím, že můj čas přišel. Cítím se, tak lehce a bolest která mě svírala je pryč," zašeptá.

„ Matko, prosím neodcházej. Co tu bez tebe budeme dělat," řekne Marcus a slyším jeho vzlyky.  

   „Chlapče můj musíš se postarat o své bratry. Vzkaž jim, že vás budeme s otcem celý život pozorovat z nebe. Pokud mi ten ráj bude souzen," zašeptá a zase se rozkašle. Moje srdce pláče stejně jako Marcovo. Znala jsem ji jen chvilku, ale byla mi tou nejlepší přítelkyní. 

„ Chlapče. Slib mi, že budete držet spolu, ať se bude dít cokoli," zašeptá z posledních sil. 

„ Slibuji," řekne Marcus. Po jeho tváři tečou slzy smutku. Kristýna se usměje a zavře oči. Jeden nádech druhý a ticho. Její hruď se přestala hýbat a já začala vzlykat společně s Marcusem. Soucitně stisknu jeho rameno.

   „ Musíme otevřít okno, aby duše mohla odejít," zašeptá Marcus. Přejdu k oknu a otevřu jej. Pokojem proběhne ledový závan a já s Marcusem odcházíme na čerstvý vzduch.

„ Omlouvám se, víc jsem jí pomoc nemohla, "zašeptám.

„ Udělala jste pro mou matku, co jste mohla. Za to vám jsem vděčný a vždy k vám budu mít dluh," řekne Marcus a podívá se na cestu, po které jede kočár s lékařem a jeho bratr na koni. 

Lékař vyběhne z kočáru do domu a Aro seskočí z koně. Marcus se vrátí do domu za lékařem.

   „ Proč nejste s matkou. Proč čekáte venku!" rozkřičí se na mne. 

   „ Mrzí mě to. Upřímnou soustrast," zašeptám se sklopeným pohledem. 

„ Ne. Ne to není pravda! " zakřičí a chytne mě za ramena.

„ Řekni, že to není pravda! "zařve na mě. 

„ Je mi líto. Tvá matka zemřela," řeknu. Vytřeští oči jako bych do něj vrazila dýku a popojde pár kroků dozadu. Kroutí hlavou a připomíná mi šílence. Pak se zarazí a podívá se na mě. 

„ Ty ! Je to tvoje vina!" zařve a vrhne se na mě. Chytne mě kolem krku a snaží se mě uškrtit. Vytrhnu se mu a se vzlyky utíkám do lesa, kde padnu na kolena a kolem sebe ucítím švitoření prachu.