Abi Swanová

Kapitola 19

Uběhlo  už 14 dní od našeho příjezdu. Carlisle s Eleazarem mě nenechali na pokoji a pořád po mě chtěli krev. Podařilo se mi na chvilku uniknout z jejich spárů. Odebírali mi jednu ampuly za druhou. Bez úspěchu. Nic výjimečného nenašli. 

Nudila jsem se . Výsledky měli být až za dvě hodiny, tak mě napadlo podívat se do minulosti. Ucitíla jsem to známé brnění v prstech a obraz se rozmlžil.

V minulosti: 

Objevila jsem se na louce, kde se prali dva muži. Jeden z nich vytáhl dýku a chtěl toho druhého bodnout do srdce. Rychle jsem vyrazila a dýku zachytila rukou. Nemohla jsem přihlížet vraždě nevinného čloověka. Útočníka jsem odhodila kousek ode mně. Rychle se zvedl a rozeběhl se pryč a křičel něco o Satanově dítěti.

Otočila jsem se na toho druhého muže a překvapeně vytřeštila oči. Dívala jsem se do tváře Ara Volturiho. Polkla jsem a ustoupila od něj pět kroků dozadu. Kdybych neměla svědomí. Zaběhla bych pro toho muže a nechala ho dokončit svou práci. 

  „Děkuji vám. Zachránila jste mi život," řekl a uklonil se. Na sobě měl dlouhý kabát a klobouk. Díval se na mě modrozelenýma očima a na jeho tváři bylo mírné strniště. 

„ Nemate proč děkovat, jsem si jistá, že byste se ubránil sám," řeknu jen a otočím se s úmyslem odejít pryč.

  „ Počkejte! Všiml jsem si, že cestujete sama. Byl bych rád, kdybych vás mohl doprovodit do nejbližší vesnice," řekl a sundal klobouk z hlavy a nervózně jej žmoulal v rukách. Podívám se na něj je to člověk, co by mi asi mohl udělat.

  „Navíc za chvíli bude noc a počestná žena jako vy by se neměla v noci toulat sama. A pokud nemáte kam jít, tak můžete přespat u nás v domě. Bydlím se svou matkou a dvěma bratry," řekne , usměje se a nabídne mi rámě. Aro je opravdu dobrý manipulátor. Povzdechnu si.

„Dobrá, "řeknu a chytnu se ho. Zhluboka se nadechnu a cítím příjemnou vůni.

„Nemějte strach bydlím jen kousek odtud," řekne a usměje se.  Vydáme se na východ a opravdu jdeme jen pět minut a vidím slabé světlo v okenici malého statku. Hned vlevo byly stáje, ve kterých bylo několik koňů.  Otevřel dveře do domu a mě uvítala barevná chodbička plná květin. 

  „Květiny jsou matčina záliba. Toto je můj pokoj běžte si lehnout já budu spát na zemi," řekne a ukáže na tmavě hnědé dveře naproti vstupu. Následuji ho do pokoje, kde mi rozestele postel a zapálí svíčku. Popřeje mi dobrou noc a zavře za sebou dveře. 

Slyším kroky od pokoje, ve kterém jsem a tři osoby, jak tiše oddechují. Sundala jsem si boty a kalhoty a jen v triku si lehla do postele. Teď jsem měla čas se tu porozhlédnout. Pokoj byl vymalovaný bílou barvou. Dominantou pokoje byla manželská postel, ve které jsem ležela. 

V rohu u okna byl malý stolek, na kterém bylo mnoho papírů. Pár se jich i válelo po zemi. Vedle stolku byla malá truhla. Byla dílem člověka, který nesnesl jedinou odchylku. Každý lístek byl jako ten druhý. Byla nádherná. Nad truhlou byl obraz. Tři muži, kteří s úsměvem stáli před statkem. On a jeho bratři.