Abi Swanová

Kapitola 26

Mezitím ve Volteře:

  „ Už jste tu upírku našli!" zavrčí Aro na své věrné.

„ Ne, pane," zašeptá Jane.

„ A mého bratra ?!" zařve přes celou síň Aro. 

„ Ne, můj pane," řekne znovu Jane.

„ A našli jste alespoň Cullenovi?" zeptá se s úsměvem. 

„ Ne," zašeptá pro změnu Felix, které ho Aro popadne a mrští s ním o sloup ve vstupní síni. 

Otevřely se hlavní dveře a dovnitř vstoupila Gianna.

„Za chvíli tu bude Heidy," zašeptá a otočí se k odchodu. 

  „Můj pane, málem bych zapomněla. Hledá vás tu jedna upírka," zašeptá ještě Gianna a rychle vyběhne z místnosti, protože za ní letí kus zdi. 

„ Neměl by ses, tak poddávat vzteku, bratře," řekne s úšklebkem Caius.  Aro si jen povzdechne a posadí se na trůn. 

„Felixi, přiveď tu upírku," řekl Aro s povzdechem a opřel si hlavu o ruku. Do místnosti přišel Felix a táhl s sebou upírku, která vyděšeně házela očima sem a tam, dokud se nezastavila na mé tváři. Mírně se usmála a byla Felixem odhozena k mým nohám. 

  „ Co tě přivádí," řekl Caius a svůdně na ní zamrkal. Pořád stejný chlípník. Povzdechnu se a postavím se. Chytnu vyděšenou dívku za ruku a ... NIC! Zlostně nakrčím čelo a podívám se do jejích očí. Někoho mi připomínají. 

„ Kdo tě poslal?" zeptal se a podíval se do její tváře. 

  „ Marcus. Prý se nevrátí, našel  prý Didyme a vládcem už nikdy víc nebude. Rozhodl se žít v lidském světě," zašeptá a přikrčí se. Roztomilé. Moment, cože?!  

  „Odejdi, ale nechoď daleko," řeknu a posadím se na trůn a složím hlavu do dlaní. Jak mohl ji mohl najít. Jak mohl najít Didyme?! Jak?! Nezabil jsem ji snad pořádně? Ne zbyl z ní jen prach. Pokud ovšem. Ta holka! Určitě s tím má něco společného!

  „ Felixi, Demetri!" zakřičím a počkám, až ke mně přijdou. Podívám se do jejich černých očí a povzdechnu si.

„ Až se najíte. Najde tu upírku a přivedete ji," řeknu jen a podívám se na dveře, které se pomalu otevírají. 

„ Vítejte, drazí přátele. Pojďte dál," řeknu s úsměvem a když se dveře zavřou vrhnu se na mladou ženu, kterou hned vypiji. Při kontaktu s mou pokožkou vidím její život. Její první krůčky. První návštěva školy. První láska. V mém krku se odehrává slast. Odhodím její tělo a vrhnu se na dalšího člověka. Poohlédnu se po místnosti a vidím malého chlapce, jak pláče. Naše oči se střetnou. Rychle se k němu přiblížím a zakousnu se do jeho krku. Před mýma očima se objeví jeho vzpomínka. Je celá pokrytá mlhou, ale já stále hltavě piju.  

 „Marcusi!" křičí hlas a já se dívám do rudých očí naplněných strachem a něhou. Ocitnu se opět v mlze. Jsem ve svém pokoji. Dívám se na dívku s hnědými vlasy. 

 „ Sláva vládci, ať jeho Volterský palác vzkvétá, "  Ucítím bolest na krku a otevřu oči. Nademnou se sklání ta, kterou hledám Abi Swanová. Křičím, jak nejvíce můžu a mě spaluje bolestivý oheň. Palí to! Palí.

Dopadnu na zem a dívám se na stop sálu. Vedle mě sedí Jane a drží mě za ruku. Opatrně se zvednu a podívám se kolem. Všichni se na mě dívají, jak na blázna. Abi Swanová je opředena mnoha tajemstvími a já na ně  všechny příjdu.