Abi Swanová

Kapitola 24

Svlékla jsem Ara do košile a  sundala mu boty. Když jsem věšela kabát vypadl z něj papírový sáček, na kterém bylo napsáno. Na povzbuzení a sílu. Překvapeně jsem se na sáček dívala a otevřela sáček. Lýkovec?! Přeběhla jsem k němu a začala s ním třást.

  „ Aro, ty pitomče probuď se!" zakřičím a jemně ho plácnu po tváři. Jemně zamrká a vysíleně otevře oči. 

  „ Jedl si to! Tak jedls ty plody!" zakřičím. Zhluboka se nadechne. 

  „Ano,"zašeptá a zhluboka se nadechne. 

„ Kolik. Kolik si jich snědl!" řeknu a znovu s ním zatřesu.

„ Asi dvě hrsti," zašeptá a odpadne. Povzdechla jsem si. 

  „ Můj bože, vždyť jsou jedovaté," posadím si do houpacího křesla v rohu místnosti a přemýšlela, jak mu pomoc. Rozrazily se dveře a v nich byl Marcus s doktorem. 

„ Našla jsem u něj toto, doktore," zašeptám a podám sáček. Doktor k tomu přičichne a povzdechne si.

„   Kolik toho snědl?" zeptá se mě. 

  „ Prý dvě hrsti," zašeptám. Lékař jen pokýval hlavou. 

  „ Pak jen můžete vzkázat pro faráře, aby mu dal poslední pomazaní," řekne jen sundá klobouk a gestem si udělá křížek na prsou a odejde.  Překvapeně  vykulím oči.

  „ Vy mu nepomůžete. Dostaňte to z něho," řeknu a chytím ho za rukáv. 

„ Je mi líto, ale to nejde jed už koluje v jeho žilách. S pánem bohem," řekne a odejde. Marcus se sveze podél zdi a začne plakat.  

 Přejdu do kuchyně a podívám se po spíže. Vezmu keramickou misku, kde je napsáno Ocún a přičichnu. Je to on. Povzdechnu si. Jeho osudem není smrt. Jeho osudem je nesmrtelný život. 

S miskou v ruce jsem se vydala za Marcusem a klekla si k němu. 

  „ Může žít, ale bude jiný. Nebude to Aro, kterého znáš, ale bude se mít dobře," zašeptám a smutně se na Marca podívám. Pohled mi oplatí a s nadějí se na mě podívá. 

  „ Udělej cokoliv jen ať žije!" řekne Marcus a odejde z pokoje. Vzala jsem si do ruky semena a rozdrtila je. Dala mu je do úst a trochu mu zatlačila na krk , aby to spolkl. Počkala jsem půl hodiny, aby semena zapůsobila. Zpomalí otravu a způsobí paralýzu, tak mi neměl být slyšet jeho křik. 

  „ Sláva vládci, ať jeho Volterský palác vzkvétá, " řeknu a nahnu se k jeho tepně. Zhluboka se nadechnu a zakousnu se. Lahodná tekutina mi teče hrdlem a já cítím slast. Najednou se ozve hrozivý křik hned u mého ucha. Ups, asi semena ještě nezabrala. Odtrhnu se od jeho krku a do dveří vtrhne Marcus. Vyděšeně ode mně začne couvat a já cítím, jak mi po bradě něco teče. Otřu se rukou a mám na ní krev.

  „ Běž pryč, démone!" zařve a natáhne se po kříži, který je na zdi. přeběhne k posteli, na které leží jeho bratr kroutící se v bolestech.  Marcus nesmyslně mával sem a tam. 

 Otřesu se do zástěry a vyběhnu ven. Přestože byl vyděšený jal se ochránit svého bratra. Jak Voturijské. Ušklíbnu se a mířím do lesa pryč od Marcusových vyděšených očí. Vběhnu do lesa a na mechové mýtince se natáhnu a ucítím brnění po celém světě, jak se vracím do své doby.