Abi Swanová

Kapitola 6

Pohled Belly:

Kolem mě se utvořil kruh mé rodiny.

„Víte, zatajila jsem vám jednu důležitou věc v mém životě. Když se Charlie a Renée rozváděli, konalo se soudní řízení. Já jsem šla k Renée a Charlie dostal na starost moji starší sestru Abi. Před pár lety se ztratila a od té doby ji nikdo neviděl. Mám její fotografii," zašeptala jsem a sáhla do peněženky, kde jsem měla její fotografii. Abi se tam zářivě usmívala. Slzy mi začaly kanout a já se vloudila do Edwardovy náruče.

Někdo mi vzal fotku z rukou a podíval se na ni.

„Tu dívku jsem někde viděl," zašeptal Carlisle a zamračil se.

Pohled Abi:

Běžela jsem lesem, šaty už byly dávno roztrhané a já si jen prostě užívala ten krásný vítr ve vlasech. Napadlo mě posunout se kupředu. Napadlo mě, že bych chtěla vidět Bellu za dvacet let a ty její upíry. S úsměvem jsem zavřela oči a udělala krok do prázdna.

Objevila jsem se ve stejném lese. Šla jsem do města a v jednom obchodě s oblečením si půjčila kalhoty a tričko. Boty jsem si nechala. Vydala jsem se k našemu domu. Z Charlieho byl starý dědeček, v objetí držel dívku, hrozně se podobala mé sestře, s ní tam byl jeden vlkodlak z La Push. Moment, Jacob?!

„Hej, štěně," zavrčela jsem. Jacob se napnul. Vzal dívku za ruce a skryl ji za svými zády. „Jsou tady!"

„Nechci vám ublížit, chci jen vědět, co se stalo s Isabellou Swanovou," zašeptala jsem.

„Zemřela. Jednoho dne přišli volterští páni a všechny zabili. Zůstala mi jen její dcera, o které si mysleli, že je nesmrtelné dítě. Pojď dovnitř, ukáže ti to," řekl jen. Poslechla jsem a hned jsem byla uvnitř.

„Abi," zašeptal otec. Usmála jsem se a dotkla se jeho tváře. Na mé tváři se objevila bledá ruka dívky. Zavřela jsem oči a ona mi před očima přehrávala své vzpomínky. Viděla jsem Bellu, jak byla statečná. Arovi Volturi odtrhli hlavu a spálili ho. Zbyl z něj jen popel. Jediný, kdo zbyl, byli oni dva a hrstka vlků ze smečky.

Smutně jsem otevřela oči a dotkla se její tváře.

„Změním to, dítě. Tvoji rodiče budou zase žít a s nimi i ostatní. To ti slibuji," zašeptala jsem a usmála se na ni. Pomyslela jsem si a vrátila se zpět. Chtěla jsem se vrátit zpět k Belle, ale nepodařilo se mi to. Objevila jsem se na mýtině, kde leželo mé mladší já a vzlykalo u mrtvého těla. Vše se najednou zastavilo a já viděla, jak se okolo mě tvoří mlha a začíná můj upírský život.

Vyšla jsem na mýtinu a sehnula se do vysoké trávy, kde byla spadlá rudá obálka. Eleazar z Aljašky. Dobře, tak tedy, Aljaško, těš se. Bella chvíli počká.

Běžela jsem bez zastavení přes lesy a louky. Okolo měst. Občas jsem zastavila a musela se nasytit, ale celá cesta mi trvala jeden den. Stála jsem v horách před krásnou vilou. Najednou z ní vyšlo pět postav.

„Zdá se, že jsi našel to, co jsi hledal, příteli," zašeptala jsem a usmála se.

„Můj bože, Abi," zašeptal Eleazar a běžel mě obejmout.