Abi Swanová

Kapitola 9

Povzdechla jsem si a vstoupila do Eleazarovi vily. Nikdo ještě nebyl doma. Napadlo mě se podívat na sestřinu svatbu. Přenesla jsem se v čase a dívala se z lesa na Bellu, jak vychází z domu. Přikryla jsem si rukou ústa a zakroutila hlavou. Moje sestřička vypadala kouzelně.

Pomalu šla uličkou k upírovi. Vlastně k mému švagrovy. Dívala jsem se na celý obřad, dokud si neřekli ano a nepolíbili se. Pak jsem se vytratila do Seattlu, kde jsem koupila pár růžových dětských oblečků. Vše jsem zaplatila a nechala poslat do Forks k domu Cullenů, ještě jsem prodavačku poprosila, jestli by nemohla připsat na krabici pro novomanžele. S úsměvem mi vyhověla a já mohla jít.

Pak jsem si řekla, že se podívám po okolí. Zakotvila jsem to v jedné jeskyni v moři. Potápěla jsem se hloub a hloub. Nacházela jsem perlorodky, které jsem brala do náruče, dokud jsem jich neměla plnou náruč.

Vynořila jsem se a usadila se na pláži. Ze všech perlorodek jsem vyndala perly a dala je do šátku. Usmála jsem se a radostně si poskočila. Vydala jsem se dál. Byla jsem kousek od Eleazarova domku, když jsem to zaslechla. Svižné kroky. Upíři a velká skupina. Obalila jsem se štítem a skryla se za strom.

Na silnici se objevila Volterská garda. Jane, Alec, Felix a Chelsea a v jejím čele sám velký Aro. Ušklíbla jsem se, ale najednou se za mnou ozval šum. Prudce jsem se otočila a dívala se na Demetriho, který prošel okolo mě a ani se na mě nepodíval.

Překvapeně jsem natočila hlavu. A vyšla z póza stromu. Překvapeně jsem se dívala a následoval je. Nikdo mě neviděl?! Vešla jsem společně s gardou do domu a přiblížila se k překvapenému Eleazarovi, který byl doma sám. Děvčata jeli asi nakupovat.

Eleazar mě, ale taky neviděl. Aro se usadil na pohovku a pokynul Eleazarovi k protějšímu křeslu.

„Ve Volteře se něco stalo. Chci vědět, zda o tom něco nevíš," řekl Aro a natáhl se pro Eleazarovu ruku. Dotkla jsem se rychle Eleazarova ramene a čekala. Aro zlostně zavrčel a vyskočil tak rychle, že se pohovka odšoupla přes celou místnost až ke zdi.

„Co mi tajíš?!" zařval rozzuřený Aro. Eleazar se na něj nechápavě díval.

„Včera Volteru navštívili dvě ženy. Jedna žena byla blonďatá a překvapivě celou dobu, co jsem s ní mluvil, používala svůj dar. Přeměnila se do tebe Eleazare! A ta druhá! Sebrala mi prsten a ještě byla drzá. Bruneta, divné oči a dokázala se vypařit z místnosti, kde bylo padesát upírů! Nevíš o tom!" Aro zlostně udeřil do stolu, který praskl.

„Ta bruneta tu byla před třemi dny. Žádala radu. Chtěla vědět, kdo je největším klanem, že hledá skupinu. Jejím darem byl štít, který na mě zdá se ponechala. Myslel jsem, že by to pro vás byl obrovský dar, pane, ale o té druhé jsem neslyšel," zašeptal Eleazar.

„Kdyby se vrátila, dej mi okamžitě vědět," řekl a zmizel s celou gardou jako pára nad hrncem.

Pustila jsem Eleazara a usadila se na opěrku křesla. Přestala jsem se soustředit a můj štít s puknutím zmizel. Eleazar se na mě s úsměvem podíval.

„Novinka, což?" Pokrčila jsem rameny a jen se usmála.

„Nepřehnala jsem to?"

„Jenom trošku."