Abi Swanová

Kapitola 13

Stála jsem na opuštěném ostrově a dívala jsem se do jeho rudých očí.

„Dám ti to, co chceš, ale musíš mi pomoc," řekla jsem a usadila jsem se do písku.

„To co chci, mi stejně nemůžeš dát, ale vyslechnu tě," řekl, sundal si svůj plášť a usadil se na něj.

„Nejdříve bych se ráda představila. Jmenuji se Abi Swanová. Jsem starší sestra Isabelly Cullenové a jsem upírem už dlouhou dobu. Mám dva dary. Štít jako Bells a dokážu cestovat časem.," řekla jsem a v tu chvíli se Marcus napřímil a zamračil se.

„Přivedu tvou ženu, když mi slíbíš ochranu Cullenů," řekla jsem.

„Ale tebe ochránit nedokážu. Budeš lovná zvěř," řekl mi.

„Nevadí, jen ochraň je. To je naše dohoda," řekla jsem a podala mu ruku na zpečetění dohody.

„Didyme byla zavražděna. Musíš toho vraha najít a zničit ho," řekl mi zlostně Marcus.

„Dostanu tě do Voltery, do dvou dnů tvá, žena bude u tebe, o vraha tvé ženy se neboj a o Ara taky ne jeho dar dokážu blokovat," řekla jsem .

„Jak to myslíš, o Ara se neboj. Nechala jsem na pár tvých myšlenek bublinu svého daru, na tuto myšlenku se Aro nedostane," řekla jsem a chytila ho za ruku.

Objevily jsme se ve Volteře, přímo v trůním sále. Marcus se usadil a já slyšela šum.

„Za dva dny, Marcusi," řekla jsem a vrátila se v čase na louku do lesů chvilku poté, co jsem utekla s Marcusem. Všiml si mě jeden vlk a zřejmě to sdělil myšlenkami svým druhům a Edward si to přečetl v myšlenkách u Jacoba, protože uvolnil svůj postoj.

„Kam se poděli!" zařval nepříčetný Aro.

„Nic o té dívce nevím ," řekl Edward.

„To bude mít následky!" zařval a společně s Caiusem utekl. Všichni se začali smát a zdraví členové gardy své pány následovali jako spráskání psi.

„Kde je Marcus?" zeptal se mě Edward.

„Daleko," řekla jsem a vyšla ze svého ukrytu na louku.

„Budete v bezpečí, nemusíte se bát," řekla jsem jen a vydala se pryč. Doběhl mě Eleazar a chytil mě za rameno.

„Co jsi udělala?" řekl se zamračením

„Didyme," zašeptala jsem a mrkla na něj.

„Tak jdeme," usmál se na mě Eleazar a chytl mě pevně za ruku.

„Není to tvůj boj," zašeptala jsem unaveně.

„Máš pravdu je to náš boj," řekl s úsměvem. Zakroutila jsem hlavou.

„Ty musíš hlídat tady, příteli," řekla jsem a jeho ruku pustila.

„Brzy se vrátím," zašeptala jsem a usmála se na něj.

Ocitla jsem se ve Volterském hradu všude byly pochodně. Okolo mě prošla černovlasá žena a vůbec si mě nevšímala.

„Promiňte, hledám madam Didyme,"

„Právě je ve svém pokoji rovně a potom do leva ty rudé dveře na konci chodby," řekla mi zřejmě služebná.

„Převeliké díky," řekla jsem a spěchala chodbou k jejímu pokoji. Neslyšně jsem otevřela dveře a dívala se, jak Aro podpaluje kusy těla Didyme.

„Je mi to líto, sestro, ale nemohu o něho přijít," zašeptal Aro a vyšel ke dveřím skryla jsem se do stínu za zavěs a čekala, až odejde. Potom jsem vstoupila do pokoje a dívala se na popel. Zmoženě jsem klekla k jejímu popelu.

„Její vlastní bratr, zašeptala jsem a smutně se dívala na popel. Opřela jsem se a chtěla se usadit, když se najednou část popela rozostřila a změnila se v kusy těla Arovi sestry, Didyme.

Nevěřícně jsem se na to dívala, zřejmě jsem všechny zákoutí mé moci neobjevila. Vnořila jsem své ruce do zbývajícího popela a dívala se, jak se tělo Didyme vrací k životu.

Tohle bude mít ještě dohru!