Abi Swanová

Kapitola 21

Společně jsme vešli do kuchyně a já se jala vzít hrnec a uvařit nám snídani. Kristýna mě s Arem pozorovala s úsměvem. 

  „Půjdu nakrmit koně než bude snídaně," řekne Aro a vydá se do stáje.  Najednou v místnosti bylo tíživé ticho. Vyndala jsem talíře z poličky. Kristýna na stůl postavila chleba se solí .

    „Děvče s mým se tě na něco zeptat?" zeptá se Kristýna. Podívám se na ni a jen přikývnu.

„Máš někde svého milého nebo jsi nějakého měla?" zeptá se mě Kristýna.

  „Ještě mé srdce nikdo neuzmul," řeknu a sundám vejce z pece. 

„A na jak dlouho se zdržíš," řekne s úsměvem a vyndá pomocí dřevěné naběračky vejce. Usměju se a podám ji misku se studenou vodou, do které vloží vejce a já je opatrně začnu loupat. 

„ Myslím, že se tu chvilku zdržím," řeknu a položím vajíčko na talíř. Ozve se rána a já kousek  od země zachytím Kristýnu, která ztratila vědomí.  Bohu děkuju za to, že jsem upír. 

    „Kristýno? Kristýno?" mluvila jsem na ni a jemnění ji poplácala po tváři. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Marcus.

„ Matko!" vykřikl a rozeběhl se k nám. Kristýna pomalu otevřela oči, ale hned je zase přivře otočím se pro hrneček a naberu vodu, kterou ji přiložím ke rtům. Hltavě se napije a rozkašle se. Nasaju vzduch, ve kterém ucítím jemný závan krve. Ale ne. 

    „Marcusi, pomož mi s ní do postele a dojdi prosím pro Ara je u koní,"řeknu a otevřu dveře. Marcus ihned vezme matku a jde do jejího pokoje. Rychle rozestelu postel a zaběhnu pro hrnek s vodou. 

    „ Před týdnem tu byl lékař. Matce prý řekl, že to nic není a dnes znovu?!" zakřičí a vyběhne z pokoje pro Ara. Oba dva jako velká voda vběhnou do pokoje. 

    „Matko! Zavolám pro doktora. Neboj!" řekne Aro a vyběhne z pokoje.

„ Hned budu zpátky. Pomůžu mu osedlat koně," řekne Marcus a vyběhne za Arem.  

  „ Jak dlouho to trvá? Kolik máte času?" zeptám se jí.

    „Lékař říkal maximálně čtrnáct dní, ale jak jsi to zjistila,"zašeptá a znovu se rozkašle.

    „ Nejsem člověk," zašeptám a přiložím své ruce k její hrudi. Mé ruce jemně zazáří, ale nic se neděje. Zamračím se. 

„ Tohle jsem už zažila,"zašeptá Kristýna.

„ Bylo když chlapci byly malý. Přišla léčitelka a chtěla tak pomoc mému muži bez úspěchu. Řekla že je upír a muže nám život prodloužit, ale můj muž odmítl. Nesnesl by odloučení od synů a ode mně. Navíc by byl pro nás všechny nebezpečí. Nabízíš mi stejnou možnost?" zeptá se a pousměje se. Jen přikývne. 

    „ I nech být, děvče. Už se těším, až svého drahého uvidím. Tam v nebi," zašeptá a usměje se. Znovu se rozkašle a je bledá jako já. Zamračím se. Do pokoje přiběhne Marcus. Udýchaně padne na kolena a opře se o čelo postele. 

    „Matko, jak se cítíš," zašeptá Marcus a chytne ji za ruku. Odběhnu do kuchyně, kde je horká voda na plotně. Vezmu pytlíčky s bylinkami a začnu k nim čichat. Najdu snítku šalvěje a hodím do džbánu. Šalvěj zaleju horkou vodou a nechám vylouhovat. 

Vrátím se do pokoje a podám hrneček Kristýně a džbánek položím na stůl. 

„ Pomůže ti to," zašeptám a smutně se na ni usměju.

„ Děkuju,"