Abi Swanová

Kapitola 28

Ležel jsem na zemi. Hlava mi třeštila a připadal jsem si jako po kocovině. Pomalu se zvednu a podívám se na upírku, která se na mě dívala se strachem v očích. 

„ Aro jsi v pořádku?" zeptá se opatrně a podívá se do mých očí. Její obraz se zachvěje a já vidím Abi. Jako by do mě udeřil obrněný vůz a já znovu padám do svých vzpomínek.

„ Pšš, jsem tu," zašeptá Abi a obejme mě. Znovu mě pohlcuje mlha. 

  „ Je to chlapec. Blahopřeji ti Kristýno," zašeptá andělský hlas a já vidím jak se na mě dívá upírka, kterou tolik hledám. Abi. Do pokoje vešel můj otec a s úsměvem si  mě vzal do náruče.„Jmenuje se Aro," zašeptala má matka. 

Vzpomínka mi zčerná a já se ocitám na louce a v ruce držím trs květin. Je mi asi pět let a běžím za barevným motýlem a směju se. Vyskočím a dívám se na motýla, když dopadnu ozve se praskání dřeva a já se podívám pod sebe. Pode mnou jsou dřevěná prkna sežraná červotoči. Okolo mě se během chvilky obtočí dvě ledové ruce a drží mě v ochranném objetí. Dívám do díry, ve které na dně jsou umístěny ostré trubky. Zvednu pohled k člověku, který mě zachránil a usměju se. Je to anděl. Abi.

Okolo mě je zase tma. Jsem schovaný v kořenech starého stromu a klepu se zimou. Dívám se na kolem sebe a tiše poslouchám vytí vlků, které se přibližuje. Skoro nedýchám a čekám. Najednou je všude kolem podivné ticho. Ticho před bouří. Zhluboka se nadechnu a ucítím, jak mi něco stéká po čele. Dotknu se čela rukou a dívám se na ruku od krve. 

Zvednu pohled nad sebe a vidím vlka. Hrozivě zavrčí a já se rozeběhnu. Zakopnu o kořen stromu a stihnu se jen otočit, když na mě skočí vlk a blíží se s vyceněnými zuby k mému krku. Ozve se šustění listí a těžký vlk už nade mnou není. Je pryč a opodál stojí mladá žena. Když se otočí a pohlédnu jí do očí. Pomyslím si je to můj anděl strážný a usměju se na ni. Je to znovu ona Abi.

Další vzpomínka mnou projede jako blesk.

Bylo to před 20 lety jsme na maškarním plesem a vidím mladou ženu  v krásných bílých šatech obepínající její tělo. Jemná krajka na zádech protkaná kousky diamantů. Musela být velmi zámožná. Okolo ní byl hlouček dam, které jí závidějí její krásu. Přejdu k ní a odkašlu si. Překvapeně se otočí a  já se dívám na velmi půvabnou upírku. Jen škoda, že její tvář zakrývá ta maska. 

  „Smím prosit?" zeptám se a chytnu jemně její ručku. Při dotyku našich rukou pocítím jemné chvění . Chvíli mě váhavě sleduje, ale na konec přikývne a společně se vydáme ke středu parketu. Nějakou dobu spolu tančíme, ale pak ji chytnu za ruku a vedu do své komnaty. Už před dveřmi jí chytnu do náruče a líbám její krk.

Otevřu dveře a hodím ji na postel. Odhodím kravatu do rohu místnosti a rozepnu si košili. Pomalu k ní přejdu a jemně jí políbím na její krk. Ona svýma rukama putuje po mém těle. Jediný dotek na mém rozkroku mě rozpálí, tak že roztrhnu její šaty jedním pohybem. Jen překvapeně vydechne a svlékne mi košili. Rukama putuje po mých zádech a já jí rozepínám podprsenku. Je nádherná. Polaskám její ňadra a  mezitím stáhnu její kalhotky. Ona mě prudkým trhnutím roztrhne kalhoty a už mi nic nebrání spojit naše těla. 

Celým pokojem se rozléhají naše vzdechy a já si jen říkám, že jsem našel někoho koho bych mohl milovat.