Abi Swanová

Kapitola 23

V součastnosti:

Dopadla jsem na skálu, kde jsem se rozvzlykala a schovala hlavu do dlaní. V mé hrudi se nacházel obří balvan, který mě tlačil k zemi. Chytla jsem se za srdce a zhluboka dýchala. Najednou se ozvalo zavrčení. Zvedla jsem pohled a setkala se s hnědýma očima obřího vlka, který mě odhodil na skálu a já jen bolestivě zasténala. 

Okolo mě se objevily další vlci a já se jen překvapeně dívala kolem sebe. To jsou jistě vlkodlaci z La Push, o kterých mi vyprávěla Bella. To znamená, že jsem na jejich území. Rozhodla jsem se rychle okolo mě se začalo všechno chvět a já ucítila to známe brnění.

V minulosti:

Objevila jsem se v seně v nějakém statku. Najednou se vedle mě zapíchly vidle a já překvapeně vypískla. Ozvaly se kroky a vedle mě dopadl nějaký člověk. 

„To je návštěva. Ahoj Abi. Co tě přivádí," řekne a obejme mě. Podívám se mu do tváře. Marcus. Usměvavý Marcus. 

„Co se stalo za dobu, co jsem tu nebyla," zašeptám a postavím se. 

„Ehm, uběhly dva roky. Aro odešel do města, kde pracuje jako písař. Caius je v domě a zanevřel na ženy a chce vstoupit do armády a bojovat. No a já se starám o statek. Bohužel se mi moc nedaří. Zdá se, že nejsem hospodářský typ. Zbyl nám jeden kůň a pár slepic na vajíčka. Jinak nic. No, pojď dál. Udělám placky to je asi to nejlepší, co umím uvařit," řekne a začne se smát. 

„A čaj nezvládneš, " řeknu a pousměji se. Marcus mi podá ruku a vytáhne mě do stoje. Společně míříme k jejich domku.  Vstoupily jsme do kuchyňky a Marcusovi zakřičelo v břiše. Zčervenal jako rajčátko a já jen vyprskla smíchy. 

„Udělám tvému žaludku pokušení," řeknu a natáhnu se pro mísu. Zaběhnu do spíže, naberu spoustu věci a vrátím se. Hodíme tam to a to a to a mám husté těsto, které nechám vykynout. 

„Co to bude?" zeptá se Marcus. 

 „Vydrž," řeknu a vrátím mu úsměv. Začnu tvarovat bochánky a dám je do pece. Počkám půl hodinky a vyndám z trouby zlatavé vdolečky. Vezmu talířek a jeden na něj položím. Přidám šípkovou marmeládu a postavím před Marcuse. Když se Marcus najedl nabídla jsem se mu pomoci nakrmit zvěř. Pomalu se začalo stmívat a na cestě k domu se ozvala koňská kopyta. 

Vzhlédla jsem od slepic, které okolo mě kvokaly a dívala se na ztrhanou mužskou postavu. Kůň zahřál a Aro z koně vysíleně padl na zem a nezvedal se. Upíří rychlostí jsem se k němu vydala a zakřičela Marcusovo jméno. Sundala jsem z jeho hlavy klobouk a dotkla se jeho čela. Bylo horoucí. Měl horečku. Jeho rty byly suché. 

  „Co se děje," přišel vysmátý Marcus ze stáje, ale když mě viděl u ležící postavy úsměv mu z tváře spadl. Přiběhl blíž.

„ Bože, co je mu?!" zeptal se mě. 

„ Spadl z koně. Marcusi, on má horečku!" řeknu a zamračím se.

„ Musíme ho dostat dovnitř," řekne Marcus a vezme bratra do náruče. 

„ Musíš pro doktora," zašeptám a pomáhám mu s Arem do jeho pokoje. 

„ Pojedu, jak nejrychleji mohu, ale prosím tě udělej, cokoliv abych ho neviděl jako matku," zašeptá Marcus. Vezme kabát a běží pro koně a za chvíli mizí na cestě do města.