Abi Swanová

Kapitola 8

Cesta probíhala klidně. Nikam jsme nespěchali, cestou jsme potkaly pár nomádů. Bylo to zatím v pořádku. Po dvou dnech mi přišla zpráva od Eleazara, že je vše v pořádku.

Kývla jsem na Ereu a ta změnila v Eleazara. Já jsem přes nás přetáhla bublinu, která měla zabránit Arovi, aby viděl Ereyny myšlenky.

„Můžeme," zašeptala Erea Eleazarovým hlasem. Dívala jsem se do jeho klidné tváře. Pokývala jsem hlavou a vydala se do Volturského hradu.

Prošli jsme okolo stráží. Přitiskla jsem se k Eree a kývla na pozdrav. Pustily nás dovnitř, kde se nás ujala jedna blondýnka s nepříjemným úsměvem.

„Jane, jak se ti daří," zašeptala Erea a já se na ni podívala. Tohle je Volterské zlatíčko?! Nic moc.

„Už jsme tě čekali Eleazare, jen nemohu uvěřit, že jsi odkopl Carmen a našel si takovou nicku jako je toto stvoření," řekla a poukázala na mě prstem.

„To není tvoje starost," řekla Erea a obtočila okolo mých ramen svou paži. Jane se zamračila. Věřila bych, že kdyby byla člověkem je rudá vzteky.

„ Nemyslím si, že Volterští páni budou nadšení, když na něj použiješ svůj dar," zašeptala jsem a usmála se.

„Alespoň to umí mluvit," odsekla Jane naštvaně a vedla nás spletitými chodbami hradu.

Dorazili jsme k recepci, kde seděla lidská dívka a s úsměvem nás pozdravila. Nechápala jsem tyhle lidi. Proč vůbec chtějí být nemrtvými, nesmrtelnými. Jak zvládnout sledovat úmrtí svých blízkých. Jak to všechno berou chladně. Odvrátila jsem od dívky hlavu a dívala se, jak Jane, otvírá dveře do sálu.

Pohledem sem skenovala sál a svým pohledem se zastavila na třech trůnech. Volterští páni si hověli na trůnech a usmívali se. To bylo špatné znamení. Jane přešla k prostřednímu trůnu, kde seděl Aro Volturi a podala mu ruku. Aro se zamračil a vstal ze svého trůnu.

„Eleazare, jak se ti daří? Kde je tvá družka Carmen. Myslel jsem, že jsi říkal, že to je opravdová láska," Erea ztuhla a přemýšlela. Stiskla jsem jí ruku a kývla hlavou.

„Carmen jen zůstala doma, chtěl jsem ti ukázat novou svěřenkyni," zašeptala ztěžka Erea.

Během mrknutí oka se Aro dostal přede mně a díval se na mě. Zpříma jsem se dívala do jeho krvavě rudých očí. Pohledem jsem sjela na jeho ruku, kde byl prsten, který jsem moc dobře znala.

„Pěkné děvče. Vypadá mladě. Kolik je ti let?" zeptal se mně s odfrknutím.

„Ač se to zdá nemožné, můj pane, ona je starší než vy," řekla Erea a ušklíbla se. Celá Volterská síň se dala do smíchu.

Zavřela jsem oči a promítla si myšlenku mladý černovlasý chlapeček. Běžel po náměstí. Zastavil se u jednoho stánku, kde bylo plno šperků. Chlapec vzal do ruky jeden prsten a díval se na něj s okouzlením.

„Okamžitě to polož, ty vyžle a padej odsud, jestli si ho nechceš koupit," začal na něj řvát kupec. Chlapec smutně odběhl a usadil se na fontánu, kde se díval do vodní hladiny. Přešla jsem ke kupci a podala mu zlatku. Vzala jsem prsten a vydala se k mladíkovi. Poklepala jsem mu na rameno a prsten vložila do jeho dlaně. Na ten úsměv, co mi věnoval, nikdy nezapomenu.

„Lidské vzpomínky rychle vyblednout, i když jsi mi sliboval, že mě jednou najdeš a mou laskavost mi oplatíš, Volturi!" řekla jsem pohrdavě a odfrkla si. Aro ztuhl a podíval se na mě s nevěřícně.

„O čem to mluvíš, ty hloupá holko!" zařval na mě Aro a chytl mě za lem mého trika. Zhluboka jsem se nadechla a prudkým pohybem ho odmrštila a ještě stihla z jeho ruky stáhnout prsten. Všichni se k nám rychle přibližovali

„Beru si zpět, Ereo, jdeme!" řekla jsem jen. Prsten jsem nasadila na svůj prst a natáhla se pro Ereu, která už se stihla přeměnit do jiné podoby. Pomyslela jsem na Aljašku a stáli jsme před Eleazarovým domkem.

„Pěkně si to pohnojila!" řekla Erea.

„Odvedla jsem jeho pozornost od Cullenů. Děkuji ti za pomoc, můžeš jít," zašeptala jsem.

„Sbohem, Abi, a přeji ti, aby tě Volterští jen tak nechytili," řekla a zmizela v lese.