Abi Swanová

Kapitola 25

V součastnosti:

Dopadla jsem na svou postel a povzdechla jsem si. Potřebuju najít Marcuse. Musím se ho zeptat na to co si pamatuje. Popadla jsem mobil a hledala jeho číslo. Zavýskla jsem si, když jsem ho našla. Zapnula jsem vytáčení a naslouchala zvuku vyzvánění. 

„Prosím, Mark Swan,"ozve se.

  „ Kdopak mi to ukradl příjmení," zakřením se a začnu se smát. 

„Abi, jsem rád,  že tě slyším," rozesmál se Marcus a slyšela jsem za ním hlas Didyme. 

„ Ahoj Abi! " zakřičí najednou Didyme.

„ Zdravím," řeknu a jsem ráda, že je slyším. 

„ Potřebuju s vámi mluvit osobně. Kde jste," zašeptám a povzdechnu si. 

  „ Nás bys nenašla zjistila jsem, že mám dar změnit podobu. Najdeme tě mi. Teď máš přeci dovolenou," řekne Didyme 

„ Jo v divadle to mám zařízené," řekne Marcus.

„ Dobře pošlu vám adresu a pak si vás na tom místě vyzvednu. Pa hrdličky," řeknu jen a zasměju se. Ukončím hovor a padnu na polštář s úsměvem od ucha k uchu. Moment. Vážně Marcus řekl divadlo! Začnu se smát a nemůžu tomu uvěřit. S dobrou náladou opustím svůj pokoj a sednu si k televizi.  

  O dva dny později:

Připravila jsem jeden pokoj pro Marcuse a Didyme. Byla jsem ráda, že přijedou, ale svým způsobem jsem se i bála toho, co příjde. Tancovala jsem kolem dokola na hudbu, která mě naplňovala a já si jí vychutnávala do morku kosti. Udělala jsem otočku a přehodila peřinu přes ustlanou postel. Zhasla světlo a vyploužila se z pokoje ven. Vlezla jsem do výtahu a vyjela na povrch. Sedla jsem se do malé jeskyňky a dívala se na cestu, která sem vedla. Slyšela jsem kroky kousek na východ a vyskočila na nohy. Rukou jsem si oprášila kalhoty a s úsměvem čekala. Okolo mě proběhla šmouha a přistála v mém náručí. 

  „ Abi!" ozvalo se pištění Didyme. Překvapeně jsem koukala.

„Vidíš, co udělá s upírem měsíc mezi lidmi," řekne Marcus a já se překvapeně podívám do modrých očí mladého Marcuse, kterého jsem viděla v minulosti.Podívám se na Didyme a až teď si povšimnu, že oči Didyme jsou oříškově hnědé. 

  „ Tolik jste mi chyběli, ale teď pojďte někam , kde budeme mír soukromí," řeknu a dojdu před vstup do podzemí. Sjeli jsme výtahem do obýváku, kde jsem je dovedla do jejich pokoje a zavřela za námi dveře.

  „Chcete si odpočinout nebo to na vás mohu rovnou vybalit," řeknu s vážným výrazem a posadím se do křesla. Marcus položí věci ke skříni a sedne si naproti mě na postel. 

  „ Potřebuji se tě zeptat, co si pamatuješ, ze svého lidského života a kdo tě přeměnil," zašeptám a podívám se Marcusovi do očí. Zamračí se, ale přikývne. 

„ Přeměnil mě Aro, bohužel ze svého lidského života si pamatuji jen útržky. Vybavuje se mi moje matka, Caius a jeho časté dámské návštěvy, potom jak se dívám na křičícího Ara v bolestech. Jediné co jsi pamatuji jsou slova upírky, která přeměnila mého bratra, který umíral," řekne a zamyslí se. 

„Sláva vládci, ať jeho Volterský palác vzkvétá, " zašeptáme společně najednou a jeho oči se setkají s mými.