Black as night |book 1|

Chapter 45

25. Prosince, pátek

Ráno. Ach ano to nejkrásnější ráno v roce. Svátek plný dobré nálady i když u nás to tento rok tolik není. S kým asi Stacy tráví Vánoce. Podívala jsem se na mobil. Jasně. Daniel ani nepoděkoval za dárek. Už ani za tu SMS mu nestojím. Sešla jsem schody dolů. Na stolku stála vypitá sklenice mléka a snězené sušenky na talígku, kde po nich zůstaly jen drobky. Dárky byly pod stromečkem. Normálně by mě budila Stacy a už by rozbalovala dárky, ale letos jsem tohle ráno zažila trošku jinak.
Doploužila jsem se do kuchyně kde jsem umyla nádobí po "Santovi".

,,Nepůjdeš rozbalovat dárky?" Zpoznala jsem mámin hlas, který šel odněkaď od schodů. Nahrbila jsem se, a omyla si vodou obličej. Neměla jsem chuť. Mezi těmi dárkami bylo pár těch ode mě pro Stacy. Podívala jsem se na mamku a přikývla. Usmála se a šla do obýváku.

Posadila jsem se k Vánočnímu stromečku a podávala mámě a sobě dárky.
Všechny dárky byly rozbalené. Jen ty pro Stacy byly tak jakoby stranou zbýval poslední dárek. Nepamatuju si, že bychom měli tenhle balící papír.

,,Tak pro koho to je?" Zeptala se netrpělivě máma. Nadechla jsem se jako kdybych chtěla něco říct, ale nic jsem ze sebe nevydala. ,,Je pro mě.." Vydechla jsem. ,,A od koho je?" Otočila jsem se na mamku. Pokrčila rameny. Podezírala jsem Eliz, ale ta už mi dárek dala. Je to divné. Nemohla jsem cokoliv říct. Přestala jsem dýchat a celá jsem zrudla.

,,Zlato, je ti dobře?" Položila mi ruku na čelo mamka. Podívala jsem se na ní takovým tím pohledem plným utrpení.

,,Co se děje?" Dala mi další otázku. Oči se mi zatopily slzami a donutily mě tak vidět mlhavě a všechno vidět rozmazaně. Nebyla jsem schopná říct, mámě co se stalo. ,,Sandro.." Promluvila na mě opět máma. Zahleděla jsem se na mámu. ,,Je tady.." začala jsem. Mamka nechápala co tím myslím. Nadechla jsem se a vzlykla. ,,Stacy se vrátila."

Věděla jsem to. Dům na mě teď začal působit jinak. Byla tu jiná atmosféra a to ne kvůli Vánocům ale kvůli tomu, že sem někdo vešel. Nebyl to nikdo cizý to by to působilo jinak než teď.

,,A kde je?" Hledala Stacy máma po domě. Pokrčila jsem rameny. Mohla být kdekoliv.

Zvedla jsem se a rychlím pohybem prohledala celý dům. Byl to pocit že tu je. Cítila jsem její parfém a hlavně ten dárek se tu asi neobjevil jen tak. Ani v jejím pokoji Stacy nebyla. V tomhle směru je dobrá. Když nechce aby jí někdo našel, tak jí také nikdo nenajde. ,,Našla jsi jí?" Zvolala máma, která znovu prohledávala celý dům. ,,Ne.." Zakřičela jsem dolů aby mě slyšela. Úplně si jí představuji, jak je někde a tlemí se tomu, jak tu pobíháme a marně jí hledáme.

Okolo domu nebyla. Myslela jsem, že by mohla být třeba někde za domem na naší malé zahrádce ale ne. Ani v kůlně nebyla. Stacy, Stacy.. Po kom jenom máš tuhle schopnost zaniknout v okolí. Pochybuju že po mámě a táta na to tolik nevypadá.

Ahoj všichni! Strašně se omlouvám, že jsem teď tolik nevydávala části Black as Night, ale neměla jsem žádný nápad ani náladu. Strašně moc děkuju za votes a comenty. Hrozně mě to potěší, když se někomu líbí má tvorba, která je pro mě velmi amatérská :D

♥ Pillgrim0605 ♥