Black as night |book 1|

Chapter 1

1. Září, úterý

,,Mami já do té školy nechci." Kňučela jsem v sedm ráno. Můj první den v nové škole. Vstala jsem z postele a šla se do koupelny upravit. Na sebe jsem si vzala pruhované tričko a černé džíny. ,,Už jsi vstala?" Zeptala se mamka. ,,Jo!" Zařvala jsem. ,,Sandero Newtownová nebuď na mě drzá! Kdyby tu byl táta..-" Přerušila jsem ji. ,,Jenže táta tu není! Víš že už spolu nejste." Zařvala jsem. Opravdu nesnáším když máma začíná o tátovi. Táta má novou rodinu někde v zahraničí a zavolá mi jen na svátky. Mamce posílá peníze, je přece můj otec. Žiju jen s mamkou, která chce abych se dostala na prospěšnou školu, na které bych mohla studovat práva, jak chce. Jenže to je její sen. Mě práva neberou. ,,Sandero co tam děláš?!" Křičela mamka. ,,Vždyť už jdu!" Odsekla jsem, prošla kuchyní a za chůze vzala jablko. Také jsem udělala otočku díky které jsem měla možnost bez zastavení popadnout batoh na botníku a kabát a vyjít ven směrem ke škole. ,,Do osmi doma!" Zakřičela mamka , ale to mi bylo už ukradený. Šla jsem po cestě až k autobusové zastávce. Stoupla jsem si a čekala. Jelikož byl podzim, vítr mi foukal do vlasů. Autobus konečně přijel. Posadila jsem se k oknu a pozorovala okolí. Do autobusu ještě přistoupili nějací čtyři kluci mého věku. Neustále se chechtali a koukali mým směrem. Bylo mi to jedno. Nekoukala jsem na ně, ale cítila jsem na sobě jejich pohledy. Už mi to nedalo a musela jsem se otočit. Bruneťák se zelenýma očima na mě civěl. Odvrátila jsem pohled. Nezajímala jsem se o něj a ani o jeho kamarády. Vystoupila jsem z autobusu a šla směrem ke škole. Za sebou jsem slyšela hlasy těch kluků. Snažila jsem se je ignorovat. Přidala jsem do kroku a zapadla do školy. Bezvadný... Tři chodby.. A kde je ředitelna? Riskla jsem to a vydala se jednou z nich. ,,Hledáš něco?" Ozval se za mnou dívčí hlas. Otočila jsem se. Zírala na mě o něco menší blondýnka s modrýma očima. ,,Ummm..." Srovnala jsem své rty do tenké linky. ,,Ředitelnu." Vypadlo ze mě. Usmála se. ,,Pojď zavedu tě tam. Mimochodem jsem Elizabeth Moon." Nezastavovala se a vedla mě dlouhou chodbou. ,,Sandera Newtown." Odpověděla jsem jí.

,,Takže tvoje třída je tady a já musím jít na hodinu." Ukázala na třídu do které mám jít ,, Počkej ty se mnou nejsi ve třídě?" Divila jsem se. ,,Ne promiň mám jiný rozvrh, ale možná budeme mít nějaké hodiny společné." Usmála se a odeběhla pryč. Vešla jsem do třídy a první co bylo, jsem si všimla toho kluka co se mnou jel do školy v autobusu. Potichu jsem si povzdechla. ,,Slečna Newtown?" Zaostřila mě pohledem učitelka. Usmála jsem se a rozhodila rukama. ,,Už to tak bude." A ušklíbla jsem se. Třída se potichu zasmála. Učitelka mi podala učebnici a já si šla sednout do poslední lavice u dveří. Seděla jsem tam sama, ale mě to nevadilo. Ten klučina se bavil s nějakým svým kámošem. ,,Miller? Běžte prosím provést slečnu Newtown naší školou a ukažte jí učebny ať si provětráte hlavu." Usmála se falešně a tomu 'Millerovi' zmizel úsměv z tváře. Nasadil kamenný výraz a zvedl se. Neváhala jsem a zvedla se taky. Oba jsme vyšli ze třídy. Ani mě nenechal jít první. ,,Gentleman.." Procedila jsem mezi zuby. ,,Říkalas něco?" Otočil se ke mě. Nevím jestli mě slyšel nebo ne, ale teprve teď jsem si všimla, že je o hlavu vyšší jak já. ,,Ne nic.." Odpověděla jsem nevině a mlčky jsme šli chodbou. ,,Tohle je zemák." Řekl po delší době ticha. ,,A támhle na konci je hudebna." Pokračoval dokud mi neřekl kde jsou všechny učebny. Zazvonilo a my vyrazili ke skříňkám. ,,Lukasi?"Zakřičel někdo a Miller se otočil. Přiběhl k nám hnědovlasý kluk. Přeměřil si mě pohledem a pokračoval.. ,,Jdeme k nám teda?" Ignoroval mě. Věděla jsem, že tady náš rozhovor končí. ,,Tak čau." Řekla jsem a šla najít svou skříňku. Najít svojí skříňku která má v rohu dvířek pidimidi číslo, které je rovněž napsané na mém klíči, je něco jako hledat jehlu v kupce sena. Musela jsem projít všechny skříňky dokud jsem nenašla tu svojí. ,,Hej!" Zakřičel na mě někdo. Otočila jsem se a spatřila Eliz. ,,Eliz." Ušklíbla jsem se. ,,Ahoj.. Nechceš jít odpoledne k nám?" Zeptala se mě. Zamyslela jsem se. ,,Jo to by šlo." Usmála jsem se a šla společně s Eliz na oběd. Posadila jsem se u stolu pro čtyři lidi. Přisedli si k nám dva kluci. ,, Jsem Josh a tohle je Mike." Odpověděl Josh a ukázal na Mikeho. ,,Sandra.." Usmála jsem se a pustila se do jídla.

,,Paní Moonová máte opravdu krásný dům." Řekla jsem zdvořile a stále si prohlížela dům rodiny Moonových. Eliz měla jen mamku, stejně jako já. ,,Děkuji Sandro. Jsi milá. Nemáš hlad?" Poděkovala mi a oči se jí rozzářily. ,,Ne děkuji, jedla jsem." Usmála jsem se na ni. ,,Dobře ale kdybys něco přece jenom chtěla, řekni si." A pokračovala ve vaření. ,,Pojď.." Vzala mě Eliz za ruku a vedla po schodech nahoru do svého pokoje. Její pokoj byl šedivý s bílým nábytkem. Byl moderní, krásná, nádherný! Posadila jsem se na gauč v jejím pokoji a opřela se. Posadila se vedle mě a zapnula televizi. ,,Znáš Demesis?" Zeptala se mě a neustále hledala nějaký program. ,,Blázníš?! Ten seriál miluju!"Zakřičela jsem a obě jsme se začaly smát. ,,Eliz?" Zeptala jsem se a ona se na mě podívala. ,,Znáš Lukase Millera?" Pokračovala jsem. Vykulila na mě oči. ,,To asi není kluk pro tebe, na toho si brousí drápy 56% našich studentek. Věř mi.. U toho nemá šanci ani kdyby ses snažila sebevíc. Jestli nemáš prsa šestky, nejsi hubená skoro až vychrtlá a nemaluješ se jako Barbie, tvoje šance je jako šance na to, že se z Ameriky stane Čína." Zachichotala se. ,,Počkej.. Ty myslíš že já? On? My? Co? Ne! Blbě jsi mě pochopila." Mávla jsem nad tím rukou a zamračila jsem se. ,,Dobře, dobře tak se nezlob." Křenila se.

,,Běž se učit." Řekla mamka když jsem přišla domů. To bylo první co jsem od ní zaslechla. Protočila jsem nad tím očima a šla do pokoje. Zamkla jsem se a lehla jsem si na postel. Neměla jsem v plánu se učit. Nikdy to nedělám. Vždycky si jen vyndám učebnici a dělám něco jiného. Ještě výhoda že u mého okna je strom, takže se dá snadno vylézt dolů k sousedům a i na střechu našeho domů. Tentokrát jsem zvolila volbu 'střecha'. Vzala jsem si svetr a opatrně vylezla po stromě na střechu. Náš dům byl jeden z největších domů v naší ulici a ještě stál v kopci, takže pohled ze střechy, padal na naše město. Ani jsem nedávala pozor. Tu cestu po stromě už mám nachozenou pár let. Větve jsou na místech kam šlapu ošoupané. Tedy jejich kůra. Chytla jsem se poslední větve která byla o něco silnější než ty ostatní a vyšplhala jsem se na střechu našeho domu. Sedla jsem si na samou špičku střechy a sledovala hvězdy na obloze. Opřela jsem se o lokty a čekala jestli spadne nějaká ta hvězda. Mám si něco přát? A co?" Nemohla jsem se rozhodnout. Hvězda spadla a já věděla co si mohu přát.

2. Září, středa

,,Takže, tohle si napíšete do sešitu. Máte na práci pět minut a potom mi to odevzdáte na stůl." Řekla nám učitelka a ukázala na tabuli, na které byl drobným písmem napsán náš výklad. Nechtěla jsem to psát. Zaklonila jsem hlavu abych se uvolnila, ale jaksi jsem spadla ze židle. ,,Slečna Newtownová nám k tomu chce něco říct?" Odkašlala si učitelka a upřeně na mě zírala. ,,Ne.. To jsem vážně nechtěla." Odsekla jsem. A učitelka nakrčila nos. ,,Za tenhle drzý přístup budete po škole, slečno Newtownová." Prohlásila naše učitelka, jejíž jméno jsem jaksi přeslechla. Byla mi nesympatická. Třídou se rozřinčelo zvonění a všichni se mačkali ze třídy ven. Zůstala jsem tam sedět a s rukama založenýma na prsou jsem sledovala déšť jak naráží do střechy školy. Čekala jsem, ale nevěděla na co. Dokud do třídy nezacouval Lukas Miller. ,,Ne ale já to-" ,,Pane Millere jste po škole!" ,,Ale- Kurwa!" Kopl do dveří po rozhovoru s učitelem. Dal si ruce za hlavu a stále byl otočený ke dveřím. Odkašlala jsem si. ,,Ty seš tu taky?" Zavrčel. ,,Už je to tak." Usmála jsem se falešně. Nevypadal nadšeně. ,,Noo..Super a co tu máme dělat?" Procedil mezi zuby a sedl si na jednu z předních lavic ve třídě. Pokrčila jsem rameny. Uchechtl se. ,,Miller, Newtown... Se mnou." Otevřeli se dveře a dovnitř vkročil učitel na dějepis. Vedl nás směrem na dvůr. ,,Hrábě jsou támhle. Můžete zametat.." Odpověděl. Všude na dlaždicích byly listy, kamínky a prach. Lukas se posadil na lavičku a vytáhl cigaretu. ,,Hahah..Kouříš?" Zeptala jsem se když si zapálil cigaretu. ,, Problém?" Zvedl svůj pohled ze země a přesměroval ho na mě. ,,Ne.. Jen pojď zametat.." Zabručela jsem a popadla koště. Zametala jsem a prach z dlaždic se začal vířit. Odkašlal si a zakroutil hlavou. ,,Lukasi!" Zakňučela jsem. Zvedl hlavu, postavil se a šel ke mně. Byl ode mě ani ne, na 20 cm. Blížil se k mému obličeji. Bála jsem se, nevěděla jsem co udělá. ,,Ne.." Vydechl na mě kouř a já ucítila štípání v nose. Nesnášela jsem zápach cigaret. Doslova mi vadil. ,,Fajn..." Odsekla jsem a odcházela ze školního dvora směrem domů. Neotáčela jsem se.

Na fotce Eliz ☺