Black as night |book 1|

Chapter 43

,,Eliz jak jsi mohla?" Přeskakoval mi hlas zatímco ona se smála. ,,Věděla jsem, že se ti bude líbit!" Smála se. Abych vysvětlila o co jde. Eliz mi koupila Pikachu overal. Zabiju jí! ,,Já to nosit nebudu!" Řekla jsem narovinu a čekala, že si ho Eliz vezme zpátky. Jenže to by hold nebyla Eliz, že? Ona si stojí na.svém a nikdy nehodlá ustoupit. ,,Mám taky takovej, takže neboj, nejsi v tom sama." Usmála se a vyndala z trouby rozehřátý plech. ,,To mě povzbudilo." Odsekla jsem ze srandy. Eliz ví, že já si dělám srandu i z vlastní smrti, a.většinu věcí neberu vážně.

Tolik perníčků jsme měly napečeno, že jsme na to byly obě hrdé. Seděly jsme v kuchyni a povídaly si. Do kuchyně přišla mamka. ,,Á-ahoj Eliz." Pozdravila máma Eliz. Podle výrazu jí tu vůbec nečekala. ,,Dobré ráno." Usmála se Eliz na mamku. ,,Zlato, máme tu nějaký prášky na hlavu?" Rukou si máma přejela po čele. Vstala jsem a otevřela skříň vedle ledničky a vyndala z ní malou modro bílou krabičku. Podala jsem jí mamce. ,,Včera jsi to přehnala s vínem." Srovnala jsem rty do úzké linky a pokývala hlavou. ,,Tak dík.." Řekla mamka a zase zmizela. ,,Hele budu muset jít, mám ještě něco se Sammem." Vstala a zazubila se na mě. Rozloučily jsme se a Eliz odešla pryč.

Napadlo mě někomu napsat jestli by nechtěl jít ven a vzhledem k tomu, že já moc přátel nemám, bylo to vskutku obtížné. Eliz nemohla protože jde někam se Sammem. Toho tedy v tomto případě též vyškrtávám. S Joshem si nemám co říct, no co třeba Lukas? Ano, Daniel do uvážení taky zapadal ale on má Holly- ona by si myslela že s Danielem něco mám a tak- prostě se mezi ně nechci pléct.

,,Máš na mě chvíli?" Řekla jsem když jsem mu volala. ,,Na tak krásnou holku vždycky." I pres to, že jsme si jenom volali, jsem si dokonale představila ten jeho úsměv. ,,Dobře, tak v parku?" Navrhla jsem. ,,Budu tam." Odpověděl mi a zavěsil. Běžela jsem do pokoje abych si vzala na sebe něco v čem mohu jít ven v tomhle počasí- tím myslím sníh.

Byla celkem zima takže jsem neklidně podupovala nohama, abych se alespoň trošku zahřála. Měl tři minuty zpoždění. ,,Promiň, dřív jsem nemohl." Ozvalo se z druhé strany. Stál tam Lukas se sněhově bílou růží. Byla bílá jako sníh. Přímo dokonalá pro tohle období. Růži mi podal. ,,Ta je pro tebe." Usmál se. Převzala jsem si jí od něho. ,,Mám to brát jako omluvu?" Trápila jsem ho z legrace. Ušklíbl se. ,,Můžeš."

Lukas se nabídl, že bychom šli k němu domů, a já to jak jinak než přijmula, protože už mi mrzly prsty.

Leželi jsme u něho na posteli a koukali nahoru na strop. Byl šedivý, ale nic zajímavého na něm nebylo. ,,Chci se ti omluvit.." promluvil. Otočila jsem dmse čelem k němu. Mlčela jsem- chtěla jsem aby pokračoval. ,,Za to jak jsem se k tobě choval.." Vysvětlil. Jeho omluvu jsen brala. Byl víc než upřímný a bylo vidět, že to myslí vážně.