Black as night |book 1|

Chapter 26

19. Prosince, sobota

Do vánoc zbývalo už jen pár dní a na všechny lezla vánoční nálada. Všechny dárky jsem měla zabalené už zbýval jen jeden. Co mám koupit Joshovi? Nemám páru, co kluk jako je on může chtít k Vánocům pod stromeček. Snad mi s tím poradí Elz. V rychlosti jsem vytočila její číslo.

,,Ano?"

,,Za 15 minut jsem u vás. Musíš mi pomoct." A típla jsem to. Nečekala jsem na její odpověď. Vím, že má čas a je doma, tak se frajerka nemůže vymluvit, že nemá čas. Vzala jsem si na sebe kabát a vyběhla ven. Cesta pěšky mi přišla zajímavější, než kdybych jela autobusem, který jezdí jednou za milion let. To bych se načekala a k Eliz bych dojela bůh ví kdy. Trochu jsem se bála náledí, které mi hrozilo na každém kroku a byla jsem přešťastná když jsem uviděla Elizin dům. Stiskla jsem zvonek. Dveře mi otevřela Eliz. Zaplať pán bůh. Nevím, nevím jestli bych snesla mladýho Moona, který by se ptal na mojí sestru.

,,Můžeš mi říct, co tě to popadlo?!" Vyjela po mě. ,,Chápeš že já ještě spím a ty mi zavoláš s tím že 'Za 15 minut jsem u tebe." Napodobovala můj hlas. ,,Oprava.. Řekla jsem u vás." Opravila jsem jí, přičemž mě začala propalovat pohledem. ,,Neopravuj mě." Měla stále vážný výraz ve tváři. ,,Dobře.. Tak co po mě chceš?" Posadila se v obýváku. Já si ani nesedala. Musíme vyrazit co nejdřív. ,,Nevím co dát Joshovi k Vánocům." Zkousla jsem si ret. Nadzvedla nechápavě obočí. Potom ho zkřivila a zakroutila hlavou. ,,A co s tím mám společného já?" Zeptala se. Ta její nálada kvůli její zamilovanosti do Joshe se asi jen tak nezlepší, ale za pár měsíců možná. Můžeme jen doufat. ,,Musíš mi pomoct." Uvážila jsem za vhodné. Čekala jsem že budou padat hromy a blesky. Ta její nálada jako když má menzku.. To by zabila i svojí nejlepší kamarádku a o tom, že nutně potřebuje čokoládu, ani nemluvím. Bála jsem se odpovědi, u ní člověk prostě nikdy neví. Pokaždě se rozhodne jinak a pokaždé se zachová jinak. Nevím proč jsem si v tu chvíli vzpomněla na Christiana Greye. ,,Na to je ti nejlepší kamarádka dobrá co?" Rozmáchla rukama. Skočila jsem na ní a obejmula jí kolem krku. Zachránila mě. Díkybohu. Nevím kdo jinej by mi mohl pomoct. ,,Stop lesbických hrátek!" Máchala kolem sebe rukama a snažila se mě odstrčit pryč. Ale já ne. Já jsem ji ze svěho sevření nepouštěla. Při tomto 'odstraňování mého já' se tvářila jako kdyby jí otravoval nějaký odporný hmyz. ,,Tak a teď mě pusť nebo si to rozmyslim." Nesmála se. Ale já vím, že někde uvnitř sebe, se smála. Prostě to vím. Dlouho nabručená podle mě stejně nebude. Časem prostě vypustí, protože takhle se v ní hromadí ten smích a pokud jí budu rozesmívat(a to teda budu), tak se ta složka toho smíchu naplní, vybouchne a Eliz bude jako dřív. Věřte, že tohle je geniální teorie a já doufám, že se moje teorie potvrdí.

,,Tak mu kup nějakou mikinu." Založila si ruce na prsou a opřela se o stěnu. Nevím jestli to myslela vážně. ,,Kup mu mikinu. Tu alespoň využije, než kdybys mu koupila nějakou blbost." Vyvodila ze sebe moudro. To by jí šlo. Chytrá jak rádio. ,,Myslíš?" Vzala jsem do ruky černou mikinu s bílým číslem 81. Přikývla. Vybrala jsem velikost. Schválně o trošku větší. Stejně jí budu za chvilku nosit já, jako všechny jeho ostatní mikiny. A nejen ty. I košile a trička. Prostě miluju vůni jeho oblečení.

,,Vybráno?" Byla Eliz tak strašně nedočkavá. Protočila jsem nad tím očima. Měla by dát Sammovi šanci. On se tak snaží a nadbíhá jí a ona ho prostě přehlíží a má oči jen pro Joshe. Pro mého Joshe. Zaplatila jsem mikinu. Všechny dárky už mám. Pro Eliz mám overal pandy, tak chci vidět její reakci až to uvidí. Určitě bude nadšená. V kapse mi vybroval mobil. Zvedla jsem to. ,,Sando? Pojď domu. Hned." Promluvila máma a ani nečekala na mojí odpověď. Podle tónu hlasu jsem zjistila, že zájezd na Hawai jsme asi nevyhrály. Tohle se mi nějak nelíbí.