Black as night |book 1|

Chapter 6

V sedm jsem u tebe. Někam tě vezmu -D

Přišla mi zpráva od Daniela asi v šest odpoledne. Usmála jsem se. Nejhorší je, že nevím co si mám vzít na sebe. Na šaty nebo sukni nemám postavu. Podle mě jsem moc tlustá. Podívala jsem se do zrcadla a prohlížela se. Nejdřív zprava a potom zleva. ,,Mám špeky.." Řekla jsem si nahlas. Protočila jsem nad tím očima. Ze skříně jsem si vzala tmavě modrý svetr a černé džíny, které mi ztvárnily můj zadek. Vlasy jsem si nechala rozčesané a rozpuštěné. Nalíčila jsem se, ale jen řasenku a trochu make-upu. Ještě jsem si vzala černé conversky a mobil, klíče, doklady a celkově i celou peněženku. Podívala jsem se na hodinky. Praví čas na to aby Daniel přijel. Překvapilo mě že jsem v koupelně strávila tolik času. Posadila jsem se na schody a čekala. Pořád mi vrtalo hlavou proč tohle vůbec Daniel dělá. Sama pro sebe jsem se usmála. Zazvonil zvonek a já šla otevřít. Stál tam Daniel. Na sobě měl džíny a mikinu. Takovou tu bez zapínání, jen s kapucí. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ho. ,,Čau, jdeme?" Usmál se a šli jsme k jeho autu. Bylo to středně velké černo-zelené auto, mě neznámé značky. Nasedl a dal klíčky do zapalování. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a připoutala se. Přemýšlím nad tím, že vlastně ani nevím kam jedeme. Má to být překvapení? Hah.. Jak romantické. ,,Kam jedeme?" Usmála jsem se na Daniela, který se plně věnoval řízení. Nedávala jsem velkou šanci že by mi to řekl. Jen mi úsměv opětoval a to bylo celé. Jak říkám, hraje si na tajemného. Moje šance na to, že by to řekl, není moc velká, takže tomu nedávám velké naděje. Slunce zapadalo takže nebe bylo pokryté oranžovo-žlutou barvou. Daniel sjel na cestu a zastavil auto. Podle cesty, která se dlouho táhla do kopce, musíme být někde nad městem. Vyšli jsme tedy z auta a šli po cestě.

To místo bylo úžasné. Daniel mě vzal na nějakou louku nad městem, kde byla připravená deka a piknikový koš. ,,Wow.." Pronesla jsem překvapeně, načež se Daniel nad mojí reakcí zasmál. Musel si s tím dát práci. ,,Líbí?" Zeptal se a posadil se. Neměl se dělat škodu. Posadila jsem se vedle něj. On otevřel piknikový koš a vytáhl z něj křupky a nějaké to pití. Roztrhl pytlík křupek a otevřel lahev vína. Nalil nám víno do skleničky. ,,Tak na tebe.." Usmál se. Trošku jsem se začervenala. Co tím myslel? Na mě? Přiťukli jsme si a oba se napili. Nebe nabralo modro černou barvu a ve chvilce se objevili hvězdy. Měsíc osvítil louku a my s Danielem leželi vedle sebe. Pozorovali jsme padající hvězdy. ,,Danny, proč to všechno děláš?" Zeptala jsem se ho pochvíli. Hlasitě vydechnul. Doufala jsem, že neřekne, že se mu líbím. To, že bych se mu líbila je naprosto nelogický a divný. Do mně nemůže být zabouchlá snad ani ta naše prašivá kočka. To prostě nejde. ,,Já.." začal. ,,..no.. neznáme se sice dlouho, ale jsi strašně fajn a tak trochu se mi líbíš." Dořekl. Bylo jasně vidět, jak mu spadl kámen ze srdce a že je rád, že mi to řekl. I když z něj vyzařovala trošku nejistota. ,,Dani.." Vydechla jsem jeho jméno, ale vyznělo to jinak než jsem chtěla. Vyznělo to tak jako kdyby jsem byla ráda, že mi to řekl. Samosebou jsem byla ráda, ale myslela jsem to tak, že nejsem do něj zamilovaná a ulevilo se mi že mi to řekl. Ne.. Dani je fajn, ale líbí se mi Lukas. Teprve teď jsem si všimla, že na mě visí jeho pohled. Začal se přibližovat a spojil naše rty dohromady. Z neznámého důvodu jsem začala spolupracovat. Musím uznat, že líbá skvěle. Zajímalo by mě, kdo ho naučil tak skvěle líbat. Nad tou představou jsem se do polibku usmála. Ale tohle nejde. Odtáhla jsem se od něj. Zkousl si ret, což mě vyvedlo z míry. ,,Promiň." Zamumlala jsem. Okamžitě se "probral" z polibku. ,,Ne, to já promiň. Neměl jsem. Byla to blbost, nevím co se stalo." Blábolil. ,,Jenže tady o to nejde!" Zakřičela jsem skrz zuby. Zarazil se, ale nic neříkal. ,,Pochop, že se mi někdo líbí!" Brečela jsem. To ho překvapilo. Chtěl něco říct ale já zvedla ruku na náznak ať nic neříká. ,,Odvez mě prosím domů." Nařídila jsem mu. Nic neřekl, nepřikývl a ani neudělal žádné gesto na náznak souhlasu. Jen se zvedl, sbalil piknik a šel k autu. Ani se nezajímal jestli jdu za ním. Jen mě ignoroval, jako kdybych byla pára, kouř a nebo jen vzduch.

Cesta autem byla tichá. To ticho mě zaráželo. Daniel na mě nekoukal, jak měl ve zvyku. Jen sledoval cestu před ním. To trapné ticho přerušilo vypnutí motoru a následné otevření dveří auta na mé straně. Ani jsem se s ním nerozloučila. Prostě jsem se neotáčela a neklidně jsem šla až ke dveřím. Stále tam stál. Jeho auto neodjíždělo. Přes rameno jsem se podívala na co čeká. Koukal na mě a proto jsem rychle zapadla do baráku. Doma mě přivítal pouze pan Baker, který podřimoval na křesle v obýváku. Moje přítomnost ho nevzbudila. Odebrala jsem se do pokoje a zamkla za sebou. Vytáhla jsem mobil. ,,Eliz? Ahoj, nechceš přijít?" Promluvila jsem do telefonu.

,,Takže říkáš, že tě políbil?" Zeptala se Eliz, když jsme seděly u mě na posteli. Přikývla jsem na souhlas. ,,Týýjo..." Vykulila oči. Jí to možná připadalo, jako dobrá zpráva, ale mě to připadalo hrozný. Jak jsem se mohla líbat s klukem který se mi nelíbí? A navíc když je to můj nejlepší kamarád. ,,Jenže ty to nechápeš." Pronesla jsem a podívala se na ni jestli mě poslouchá. Vnímala mě a tak jsem pokračovala. ,, Vím, že s Lukasem nechodím, ale přijde mi to jako kdybych ho podvedla." Nad touhle větou jsem já i Eliz zadržovaly smích. Potom jsem vyprskla smíchy a ona se začala smát taky. ,,Tak to bylo dobrý." Zasmála se. Podívala se na mobil. Koukla jsem se taky. Bylo půl desáté večer. ,,Hele já asi půjdu. Chci se vyspat. Zítra je zase škola." Zvedla se. Šla jsem ji vyprovodit. ,,Mám se pro tebe zítra ráno stavit?" Zeptala se mě když došla ke dveřím. Přikývla jsem na souhlas. Rozloučily jsme se a já šla k sobě do pokoje. Zapnula jsem televizi a rozvalila se na posteli. Našla jsem si tam nějaký film a čučela na něj. Začaly se mi zavírat oči, až jsem usnula.

7. Září, pondělí

Eliz zaparkuje na pozemku školy a obě jsme vystoupily z auta. Bohužel Daniel chodí k nám na školu. Štěstí,že nechodí do stejného ročníku jako já. Dělit se s ním o třídu a snášet to jeho propalování pohledem, bych opravdu snést nemusela.

Prošla jsem okolo skříněk, až do mé třídy, ve které jsem měla mít zrovna hodinu. Byl to Dějepis. Vešla jsem do třídy a 'zašila' se v poslední lavici u okna. Do tohoto mého úkrytu jsem směla jen já a taky jsem tam byla jen já. Proč? Protože naše slečna učitelka si na ty, co sedí nejdál od katedry, dává obzvlášť bacha. Jenže já nejsem problémová holka a ani bad girl. Just unlucky girl . Na učení jsem byla taky dobrá. Ale to asi pouze díky mamce, která chce abych se učila. Ne že by byla na mě zlá a oddělovala mě od kamarádek, ale jen je přísná a chce abych to v životě někam dotáhla. Konkrétně na nějakou prestižní školu, kterou mi při nejhorším sama vybere. Jak jinak.

Na obrázku Daniel ☺