Ovládána mužem

Kapitola třetí

Tuto kapitolu bych ráda věnovala Tessienka, jakožto věrné čtenářce :)

Po šesti hodinách nakupování byla úplně zničená.

New York se mezitím ponořil do nočního života, pátek tu byl vždycky rušný. I když stále pršelo, musela se s Antoinem a bodyguardy probíjet zacpanou 5th Avenue.

Začali u toho Chanela. Lauren věděla, kdo je Coco Chanel, obdivovala její život, ale nikdy netoužila po tom, nosit nějaký předražený kousek se jménem Chanel. Dnes ale Lauren neměla žádné slovo, byla jen figurínou.

Pokoušela se být veselá, ale pokaždé, když něco řekla, Antoine ji sežehl pohledem a dál se bavil se stylisty. Vyzkoušela snad patery kostýmky, ani jeden se jí nelíbil.

Při jednom z nich Antoine pronesl: „Krvavě rudá ti sluší, ale nech si odřezat kosti, abys v tom vypadala alespoň trochu štíhle."

Jeho slova bolela a v očích jí začaly štípat zrádné slzy.

„Omluvte mne, ale potřebuji na toaletu," pronesla tichým hlasem. Volila slova precizně, tak jak jí to učili na hodinách etikety. Antoine překvapil její formální tón, ale jen kývl na Denise, asistentku, aby jí pomohla z oblečení.

Lauren se zrovna necítila nejlépe, když se tu musela promenádovat ve svém spodním prádle.

„Jak tak na tebe koukám, budeme muset i do Victoria's secret, tohle nevzruší ani nymfomana," křikl ještě za ní, ale Lauren jen přidala do kroku a zmizela na toaletě.

Posadila se tam na mísu a vodopád slz se okamžitě spustil.

„V životě jsem nezažila takové ponížení!" šeptla a začala i hlasitě vzlykat.

Netušila, jak dlouho tam seděla a plakala, ale znenadání se ozvalo zaťukání na dveře.

„Promiňte? Mohu vám nějak pomoci," ozval se neznámý hlas.

„Běžte pryč," zajíkla se Lauren.

„Nebojte se, pomohu vám! Jen pojďte ven," přemlouvala ji žena. Její hlas byl natolik milý, že to Lauren přinutilo se zvednout a otevřít dveře. Toužila po milém slovu.

Když Lauren vyšla z toalety, stála tam postarší dáma v modrém kostýmku a upravenými blond vlasy. Rozhodně nebyla tu zaměstnána.

Styděla se před ní, proto se zakrývala, ale postarší žena se na ni jen mile usmívala.

„Dovolte mi, abych se vám nejprve představila - Kimberly Banner," představila se a podala jí ruku.

Lauren se musela taky usmát a pomalu ji podala ruku.

„Lauren Gleenworth, těší mě!"

Byla tak šťastná, že s ní někdo ten den ztratil milé slůvko.

„Ráda vás poznávám, Lauren. Mohla byste mi teď říci, proč pláčete?" chtěla vědět.

„To je dlouhý příběh, paní Banner..." vykrucovala se.

„Kimberly, prosím."

„Dobře, Kimberly... Budu si brát Andrewa Hundsbergera a musím na to vypadat," vysypala ze sebe.

„To je ale úžasná zpráva! Že se ale Andrew nepochlubil přítelkyní! Abys pochopila, můj manžel je stranickým kolegou tvého budoucího muže... Oh, já ti začala tykat - nevadí?" štěbetala mile a z Lauren opadla všechna nervozita. V Kimberly na chvíli viděla svoji starší já.