Ovládána mužem

Kapitola druhá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala Zirreael, jejíchž komentář mě skutečně rozesmál :) Upřímně doufám, že se Ti bude příběh líbit i nadále.

Cesta do New Yorku trvala déle než čekala. Ale jí to nevadilo.

Lauren celou cestu nadšeně štěbetala. Bavilo ji povídat si, hlavně s ním.

Andrew se celou cestu věnoval pouze řízení, za tak krátký čas se už naučil ignorovat její hlas. Bylo mu vesměs jedno, co si říká. Pro něj nejhlavnější bylo, že je to žena z dobré rodiny a hlavně pro něj bude znamenat začátek pomsty. Bude se muset popasovat s tou šmouhou vraždy Olívie, kterou hodil na jejího bratra, ale to se všechno dá zařídit - uplatí se nějaký novinář a bude to v pořádku.

Nebýt té pomsty, nikdy by si ji nechtěl vzít. Na jeho vkus až moc žvanila a když se na ni podíval, viděl jen nevinnost, která jej neskutečně vytáčela. I když ji poprvé políbil, nic necítil. Měl rád zkušené ženy, které se nebály ukázat svou ženskost. Zbožňoval, když se z noblesní dámy stala během chvíle prvotřídní děvka, co se nestyděla za své libido.

Lauren neměla ani stopu přitažlivosti. Rychle se podíval na tu štěbetající bytost a pomyslel si, jestli nedělá chybu, ale pak zakroutil hlavou. Vždycky se jí pak může zbavit, ale pomůže mu k dokonalému obrazu rodinky.

„Co bys řekla na hodiny etikety?" zeptal se jí a tím přerušil tok jejích slov. Na chvíli se odmlčela a zamručela jako malé dítě, když se mu něco nelíbí.

„Etiketu jsem měla nejen na škole, ale i pak zařízenou bratrem a upřímně ti můžu říct, že větší nudu jsem nezažila!"

Andrew ji musel dát za pravdu, ale vzhledem k jeho plánu, potřeboval dokonalou ženu.

„Domluvím ti hodiny s Williamem Bannerem, trochu si to ještě procvičíš," rozhodl Andrew a ani nečekal na její svolení.

Lauren se jen nadechla, chtěla mu něco říct, ale radši se mu podvolila. Přece jen nechtěla nahněvat...

„Kam to jedeme?" zeptala se tiše. Najednou neměla chuť se smát a štěbetat. Její instinkt ji napovídal, že tu něco nehraje, ale když se na ni Andrew usmál, všechny obavy zahnala.

„Říkal jsem si, že bych tě vzal na Pátou Avenue," usmál se na ni falešně.

To Lauren zaskočila, tohle nečekala.

„Andrew, já myslela, že půjdeme nakupovat na nějaké..."

„Jako kam, Lauren?"

„Někam, kde to nebude tak drahé," zašeptala Lauren a podívala se z okna. Už odmala nechtěla vyhazovat peníze za oblečení, shledávala jiné věci důležitějšími. Potřebovala oblečení, ale na co z 5th Avenue?!

„Asi tě zklamu, ale moje budoucí žena nemůže chodit v něčem z obchoďáku," řekl jedovatě a ani si neuvědomil, jak ji těmito slovy ublížil. Jen se zajíkla a podívala se z okna.

Zbytek cesty bylo v autě ticho. Lauren přešla veškerá chuť něco dělat. Bylo ji do pláče... Neudržela se a jedna slza ji přetekla přes okraj a razila si cestu po její stráni. Okamžitě ji setřela, ale Andrewovi to neušlo. Nic však neřekl. Bylo mu to jedno.

„Já si snad vezmu ubrečence," pomyslel si nahněvaně a odbočil na most vedoucí k New Yorku.

Cesta do centra byla pořádně složitá. Provoz se začal zhušťovat a ještě ke všemu se zatáhlo a začlo silně pršet. Lauren zbožňovala déšť, mohla si při něm číst nebo v klidu odpočívat. Nyní ji však toto bubnování přivádělo k šílenství.