Ovládána mužem

Kapitola jednatřicátá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala další skvělé čtenářce, barus_125 :) ♥

„Do kterého?" zeptala se Lauren spíše zvědavě, než-li rozzlobeně.

„Do jednoho pánského časopisu," zašeptala.

„Cože?" Rozumněla moc dobře, ale chtěla donutit Sandru, aby se na malý okamžik cítila blbě.

Překvapilo ji, že místo toho, aby se na ni zlobila, cítila se pobavená.

„Víš, přišlo mi to jako dobrá recese, ale jestli jsem tě nějak rozčílila..."

„Ty jsi neskutečná," smála se a tím Sandru naprosto šokovala.

„Ty se... nezlobíš?" ptala se udiveně.

Lauren se rozesmála na celé kolo. „A víš že ani ne?"

Na druhé straně bylo chvíli ticho.

„Nejsi nemocná?"

„Myslím, že ne. Hele, a vypadám na nich alespoň hezky?" zavtipkovala Lauren.

„Samozřejmě, kdy jsi nevypadala hezky?" odvětí uvolněněji.

„Ale prosím tě... Jak se jmenuje ten časopis? Abych se pokochala," chtěla vědět.

„Playboy."

„Počkej, jako to myslíš ten časopis s nahotinkama?" zalapala po dechu.

„No..." přisvědčila Sandra.

„Ach jo, ty jsi ďábel. Už chápu, proč je tak naštvaný... Vždyť ten musí mít teď hlavu jako pátrací balón," smála se od srdce Lauren při představě Andrewova obličeje, když viděl ty fotky. I když to nebyla ona, ale nikdo to nemohl vědět.

Lauren se zahleděla na své miminko, které jí dalo tolik chuti do života.

„Musím tohle všechno ukončit. Chci pro Williho připravit tu nejkrásnější budoucnost," vyznala se jí.

Sandra věděla, že Lauren ještě nikdo neřekl o pravděpodobné slepotě jejího miminka, ale ona nebyla schopna ji toto říct.

„Ano, musíme to dotáhnout do konce. Hele, vypadá to, že mi za chvíli letí letadlo. Nevím, jak tě budu moct v budoucnu kontaktovat. Mohu využívat Ricarda jako spojku mezi námi?"

„Já myslím, že ano. Letí s tebou Noah?" zajímala se.

„Ne, letí na natáčení do Brazílie, má měsíc zpoždění," odpověděla ji.

„Aha, dej mi pak nějak vědět, žes dorazila. Má tě někdo vyzvednout?"

„Nevím, snad nikdo... Jo, pošli mi ještě jednou zprávou adresu toho strašidelného hradu, kde žije ten náš Drákula," povzdechla si a tím, že označila Andrewa za „našeho Drákulu" žijícího ve strašidelném hradu, ji rozesmála.

„Takhle mu říkej a zbyde z tebe jen hromádka kostí. Sežere tě i s botama," zažertovala.

„No to si pošmákne!" povzdechla si Sandra. „Už fakt musím končit, brouku. Za pár hodin budu ve stejném městě jako ty! Až tohle všechno skončí, ožereme se do němoty!"

„Já ne, ty můžeš," smála se Lauren. „Přežij let."

„Ještě počkej, jak se má drobek?" zeptala se narychlo.

„Prý má velkou šanci."

„Nemohu se dočkat, až se poznáme v tváří v tvář!"

„Budeš ho milovat, je tak krásný!" povzdechla si.