Ovládána mužem

Kapitola sedmadvacátá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala MilaNirhazova, jakožto další skvělé čtenářce :)

SOUČASNOST

„Ještě okamžik, paní Gleenworth, výsledky vašich testů tu hned budou. Zatím se prosím usaďte a čekejte," vyzvala ji mile sestřička. I přes její lámanou angličtinu ji rozuměla a kývnutím hlavy ji poděkovala. Pro jistotu se zde nechala zapsat svým dívčím jménem, aby se tato informace nedostala k tisku. Podle svých výpočtů by měla být v nějakém 25. týdnu a vzhledem k tomu, že se necítila zrovna dobře, rozhodla se zajít k lékaři.

Pokoušela se nekoukat na ženu, která seděla na klíně svého partnera, který jí jemně hladil po vypouklém bříšku. Nebyla tak daleko jako Lauren, ale už bylo těhotenství vidět. Ona tam seděla sama, nikoho sebou neměla. Ano, rozhodla se sama neříkat Andrewovi o dítěti, ale kdyby to řekla, jakou by měla ona i její dítě budoucnost?

Po celou dobu svého těhotenství byla v permanentním stresu a to se podepsalo na jejím zdraví. Nechtěla, aby dítku něco bylo, pokoušela se vyhýbat stresu, ale vše se změnilo, když Andrew přiletěl do Francie.

Celé její tělo pacifikoval strach, obrovský strach, že ho někde potká a on zjistí, že mu toto celou dobu tají. Zabil by jí, věděla to.

Začal ji vibrovat telefon. Když se podívala na displej, zjistila, že je to Sandra, proto rychle přešla do rohu místnosti, aby nikoho nerušila.

„Ano, Sasi?" ozvala se tiše.

„Ahoj zlato, tak jsem doma. Noah má zlomený nos, jak jsem očekávala, a naštípnutou čelist, takže můžu rovnou tvému manžílkovi poděkovat, nebude moct hrát několik měsíců...," chrlila Sandra a dokázala si představit, jaký zrovna musí mít obličej. Lauren bylo moc líto Noaha, nezasloužil si to.

„Já ti říkala, aby sis s ním nehrála," řekla tiše Lauren a ohlédla se po dvojici, která ji zjevně ani nezaregistrovala.

„Já vím... Nebude ti vadit, když tu zůstane, na pár dní?" ptala se tiše.

„Vůbec ne," odvětila mile Lauren a musela se usmát nad tím, jak se rychle Sandra zamilovala.

„Už máš výsledky od lékaře?" zajímala se.

„Nemám, mají za chvíli přijít." Z Laurena hlasu byla jasně patrná nervozita.

„Neboj, všechno bude v pořádku... Všechno zvládneme," ujišťovala ji Sandra, ale Lauren ji nemohla odpovědět, protože se objevila sestřička a zamávala na ni.

„Budu muset končit, Sasi, výsledky jsou tu. Mysli na nás!"

„Jasně, že budu!"

Hovor rychle ukončila a spěchala do ordinace.

„Posaďte se, paní Gleenworth," vyzval ji doktor Gauex, postarší muž, který ji před chvíli vyšetřoval. Nyní stál u okna a prohlížel si její výsledky.

„Že je všechno v pořádku, pane doktore?" ujišťovala se Lauren a jemně si pohladila bříško, ve kterém se zrovna otáčelo její miminko. Doslova milovala, když cítila jeho pohyby. Věděla, že je to chlapec, lékař jí to prozradil během ultrazvuku.

Lékař si sundal brýle a otřel si zpocené čelo kapesníkem. Posadil se naproti ní a rozložil si její výsledky.

„Lauren, musím s vámi mluvit narovinu."

Neubránila se zajíknutí. Jeho tón, pohled, vše nasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku. Už cítila, jak ji do očí vstupují slzy, ale řekla si, že musí být silná.