Ovládána mužem

Kapitola dvaatřicátá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala další skvělé čtenářce, LenyMaonixova - děkuji, že to čteš! ♥

*needitováno*

Když se Sandra trochu uklidnila a vypila šálek černé silné kávy, který měla tak ráda, jala se vykládat svůj příběh.

Ricardo se měl nejprve k odchodu, aby nechal ty dvě o samotě, ale Sandra jej zadržela s tím, že jí nevadí, že to uslyší i on.

„Já vím, že jsem nikdy o své rodině moc nemluvila, ale vše má svůj důvod... Můj otec byl skvělý kuchař, dokonce získal i Mishelinskou hvězdu. Jezdili jsme s ním po celém světě – chvíli pracoval ve Francii, v Japonsku, v Mexiku, tady v USA. Mamka vždy byla tou dokonalou dámou, vždy chtěla mít dokonalou holčičku," řekla Sandra s úsměvem a pohladila Lauren po dlani. „Ty bys byla pro ni perfektní dcerou, zbožňovala by tě... Jednou tě za ní vezmu."

„Co se stalo s tvým tátou?" zeptala se tiše Lauren a chytla ji za ruku.

„Bylo toho na něj moc, opravdu moc. Pracoval od rána do večera a začal si nalévat jednu sklenku vína za druhou. V té době byl zrovna zaměstnán v Anglii a když přišla opět komise, sebrala mu Mishelinskou hvězdu, protože ve stresu zkazil kachní prsa. Ještě ten den skočil pod vlak."

„Pane bože," zakryla si ústa a stiskla ji ruku.

„Máma z toho byla hotová, nikdy nebyla nucena pracovat a peníze začínaly mizet. Máma si rychle našla jiného živitele, jmenoval se Pierce a byl to Ir. S ním přišly všechny problémy a vlastně i Adam," nadechla se Sandra a nemohla se ubránit tupému pocitu bolesti. Její rány byly stále živé, i po tolika letech.

„Kolik ti tehdy bylo?" zeptala se tiše.

„Necelých patnáct. Byla jsem naivní patnáctka, se kterou cloumaly hormony, snila jsem o lásce a o všech těch krásných věcech a pak přišla tátova smrt. Matka opravdu dlouho nečekala, ani ne dva měsíce po jeho smrti navázala vztah s Piercem. Nikdy jsem ho neměla ráda, byl mi odporný. Matka jej ale milovala... No, milovala, spíš z něj ždímala peníze jejím unikátním způsobem, ale tenhle chlap ji z toho vyléčil," hořce se ušklíbla a zaklonila hlavu.

„Matka si myslela, že to je podnikatel s whisky. Časem se ale objevil celkový rozměr jeho podnikání. Byl to drogový dealer a pasák. Moji matku začal mlátit, nutil ji žít ve sklepě. Mě odstřihl od okolí, nesměla jsem chodit do školy, falšoval záznamy o mém zdravotním stavu. Nenechal na mě ale sáhnout, ani mě nebil, jen jsem mu dělala služku a verbálně mě napadal."

Sandra sáhla po svém šálku kávy a napila se. Lauren se natáhla a nalila ji další kávu.

„Jsou to hrozné vzpomínky...," povzdechla si a pokračovala. „Když mi bylo osmnáct, všimla jsem si, že k Piercovi chodí takový mladý, krásný kluk, byl neskutečně sexy a ten jeho pohled. Zamilovala jsem se. On si mě všiml také a několikrát jsme se sešli. To byl Adam Cash. Ale přišel na to Pierce a zorganizoval něco, na co jsem rozhodně nebyla připravena. Rozhodl se mě vydražit."

Lauren celou dobu na ni hleděla se slzami v očích.

„Svlíkl mě před hordou chlapů, kteří na mě a mé panenství přihazovali. Objevil se tam Adam a i on začal přihazovat. Překvapivě mě vyhrál. Nechápala jsem, kde vzal peníze, ale cítila jsem se najednou v bezpečí, protože oproti těm všem ostatním zájemcům, on byl krásný, mladý... Už jsme se trochu znali. Jak jsem se mýlila," povzdechla si a z koutka oka ji ukápla slza, která si razila cestu po její tváři.