Ovládána mužem

Kapitola jedenáctá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala hlavně Andryska a JeffyBlack, protože až nyní jsem zjistila, že mě nominovaly do soutěže THE BEST OF 2015, a tímto věnováním bych ráda projevila svůj vděk. Stejně tak děkuji i všem ostatním, kteří pro mě hlasovali.

„Paní Hundsbergerová, tolik vám závidím!" vydechuje jedna starší žena a sílícím dotykem se pokouší vymínit pozornost. Lauren to není dvakrát příjemné, ale co jiného může dělat? Pokouší se na ni mile usmívat, i když by nejraději vyhledala Andrewa.

Ten je středem pozornosti v kroužku postarších mužů. Něco vtipného jim musí vykládat, protože pánové po chvílích propadají záchvatům smíchu. Její manžel nenuceně pokuřuje z doutníku a cosi předvádí. Již dávno odložil sako, aby mu nepřekáželo, a jen v košili vyvádí doslova klukoviny.

Kroužek se čím dál více rozrůstá – přistupují k němu hloučky lidí a pozorují jeho představení.

„Jděte podpořit svého manžela, má drahá," vyzve ji jedna z dam a se sklenkou šampaňského míří k ostatním.

Lauren si však není jistá, jestli tam vůbec má jít. Chvíli postává na okraji místnosti.

„Ani si nevšimnou, když odejdu," napadá ji a vydává se na úprk. Už toho za ten jeden den měla dost.

„Lauren, miláčku, kampak?!" Andrewův hlas se nese celou místností a Lauren se zaráří v půlce schodů. Naskočí ji husí kůže, ví, že udělala hloupost a i když jeho hlas zní sladce, počítá s nějakou pomstou.

Křečovitě se usmívá, když se na něj otáčí a pomalu kráčí k tomu davu, všichni na ni v tu chvíli hledí a jí to není vůbec příjemné. Nikdy nebyla středem pozornosti a ani nyní po tom netouží.

„Lauren, pojď sem, no pojď," vyzývá ji Andrew a natahuje k ní svoji dlaň. Nejraději by šla pryč, ale musí hrát tuto hru. Nutí se do sladkého úsměvu a podává mu svoji dlaň. Když se její prsty propletou s jeho chladnými, zatřese se.

„Připijme si prosím na novomanžele – hodně štěstí a hlavně dětí!" vykřikne jeden ze starších mužů, někteří z nich ji sledují takovým zvláštním pohledem. V ruce najednou drží křišťálovou sklenku a spousta lidí, které ani nezná, si s ní ťukají. Andrew opět mizí v davu lidí a lísá se k němu nějaká žena.

„Patrice," dochází Lauren a začíná vidět rudě. Zhluboka si lokne šampaňského.

Ta potvora si hrála na mrtvou, trápila jejího bratra svou předstíranou smrtí a ještě ke všemu zapříčinila, že se z jejího nejmilovanějšího Michaela stal podivín! Úplně ho zničila a teď obcuje s jejím rádoby manželem.

„Drahoušku, pokud vám mohu udělit radu do života, zbavte se té ženské. Bude vám ničit manželství," přistupuje k ní jedna starší žena a jemně ji poplácává po paži. Lauren nemůže nic namítat, v hloubi duše ví, že má pravdu.

Přistupuje k ní další žena, tentokrát s obrovským úsměvem od ucha k cuhu.

„Proč jste si nenaplánovali dvojitou svatbu, když jste měli svatbu pomalu ve stejný den jako Margaret a Christopher? Nebo nejste v kontaktu?!" vyzvídá.

„To se musíte zeptat Andrewa," vysoukává ze sebe, protože doposud nevěděla, že se ti dva berou.

„Ale můžete mi soukromě objasnit jak je to s těmi dětmi? Jsou vůbec Christopherova? A čí je to dítě, co čeká Margaret?!" dál zvědavě dotírá.