Ovládána mužem

Kapitola pátá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala JeffyBlack - užij si to, zlato :)

„Jak to myslíš, Andrew?" šeptla a upřeně zírala do jeho ledově modrých očí.

„Vyjasníme si, co chceme od tohoto svazku, sedni si támhle," odstrčil ji a ukázal na židli u stolu, na které již seděla. Rychle přešel a zavřel dveře na zámek. Nechtěl, aby je kdokoliv rušil.

Viděl ji stát na tom balkóně a věděl, že nastanou problémy, ale rozhodl se umlčet své svědomí a přemlouval sám sebe, že s Patrice nedělal nic špatného. Prostě je to jeho přirozenost, Lauren si bude muset zvyknout.

Lauren poslušně sedla na židli a třesoucí se ruce složila do klína. Bála se, co teď přijde...

Andrew vzal druhou židli a sedl si kousek od ní. Když se nadechla, cítila jeho kolínskou.

„Vím, žes nás včera viděla. Nebudu si hrát na to, že to byla nějaká chyba a nebudu se ti tady omlouvat," řekl krutě a sledoval její reakci.

Lauren střelila pohledem směrem k němu a pak rychle odklonila zrak, tak aby neviděl, jak ji jeho slova zabolela. Oči se ji opět zaplnily slzami, jako by jich přes noc nevyplakala dost.

„Takže si stanovíme podmínky. Říkal jsem ti hned od začátku, proč si tě chci vzít, takže si tu nebudeme hrát na netykavky. Moje podmínky jsou jednoduché - chci reprezentativní manželku, která bude umět mlčet v pravou chvíli. Co chceš ty po mně?" zeptal se jí upřímně.

Lauren mlčela, nevěděla, co mu na to má říct.

„Vždy jsem toužila po šťastné manželství plném lásky," šeptla.

„Bože, ty jsi naivní! Tohle neexistuje! Ale nemám nic proti tomu, abys měla milence, ale buď hlavně diskrétní a dávej si pozor na to, abys neotěhotněla. To by bylo zle," oznámil ji ledově.

„Chtěla bych děti," šeptla.

„Já nechci," odvětil nesmlouvavě Andrew.

„Chceš mít ale reprezentativní rodinku, pamatuješ? K tomu patří i dítě!" použila jeho vlastní zbraně a jemu se to zjevně nelíbilo, protože se na ni rozzlobeně podíval.

„Nějak rychle se otrkáváš!" štěkl naštvaně, ale pak se rozhodl jít s pravdou ven. „Nemohu mít děti, Lauren, tudíž toto je zbytečné. A nesnesu ani nějakého bastarda. Nechci po tobě věrnost, protože sám ti nebudu věrný, ale budu diskrétní, neboj. To samé chci po tobě."

Lauren se neudržela a z oka ji přetekla slzička. Takhle si to nepředstavovala, ale musela se zeptat ještě na něco, co ji velmi tížilo.

„Budeš se mnou spát?"

Andrew chvíli neodpovídal, nevěděl, jak to zformulovat.

„Jsi panna?" vypálil na ní.

Lauren se zmohla jen na pokývání hlavou. Líce měla rudé, nikdy o něčem takovém nahlas s nikým nemluvila.

„No, tak si to řekneme následovně - sexuálně mě nepřitahuješ, tudíž budeme mít svatební noc a pak, pokud to dovolíš, už tě nebudu obtěžovat," prohlásil kulantně a myslel si, jak ji tím nepotěšil, ale ona se už skutečně rozplakala.

„Tys to celou dobu hrál, co? Když si se mnou chodil na ty večeře a já bláhová jsem si myslela, že se ti líbím!" plakala. Andrewa tím ještě více rozhněvala.

„Nech toho, Lauren! Usuš si ty slzy a přestaň! Nehraj si na ublíženou!" rozohnil se a naštvaně vstal. Zajel si rukou do vlasů a naštvaně si to mašíroval místností.