Ovládána mužem

Kapitola dvanáctá 18+

Tuto kapitolu bych ráda věnovala Vee-Trhla, jakožto dlouhodobé a skvělé čtenářce!

„Jak jste se vůbec poznali?" vyzvídá Noah a prohledává pokoj, zda tu není schovaný nějaký bar. „A podívejme se, copak je tu skryto," jásá a vytahuje z malé skřínky láhev s čirou tekutinou. Kouká ještě do ledničky, ve které jsou připraveny limetky.

„Já nepiji alkohol," upejpá se Lauren, ale když ji Noah podává sklenku, bere si ji od něj.

„Potkali jsme se náhodou, byl ke mně milý a potom, co se stalo mému bratrovi, si mě vzal pod svá ochranná křídla," začíná vyprávět Lauren a klopí do sebe tequilu. Zakuckává se, ale chce další. Noah ji beze slova nalévá.

„Ochranná křídla? Haha... Nevím, proč to všechno dělá, ale přijde mi, jako by si liboval v trýznění a všemožném týrání. Nevím, na co mě tu má, na co si mě bral, když se mnou nehodlá být jako manžel," pokračuje s notnou dávkou hořkosti a sahá po další sklence tequily. „Když já bych mu chtěla být blíž, chtěla bych se mu oddat..."

„Ty ho miluješ, co?" ptá se ji Noah, když nálevá už čtvrtou rundu tequily a podává ji sklenku.

„To bylo! Teď ho přímo nenávidím! Peleší se s každou druhou... Ale já jsem ta lichá, víš?!" rozohňuje se a bez dlouhého čekání do sebe lije další tequily. Noah ji podstrkuje limetku. Když ji skousává, obličej se jí stahuje do ošklivé grimasy.

„Lauren, brzdi s tím, já tu tequilu neměl vůbec načínat. Jsi vůbec zvyklá pít?"

Se smíchem sebou praští do peřin a lehce opile se začíná hihňat.

„Takže nejsi," prohlásí jen pro sebe Noah. Bere lahev a odnáší ji do bezpečné vzdálenosti.

„A kdo jsi vůbec ty, Noahu? Čím jsi byl před tvou slavnou kariérou?" pokládá celkem inteligentní otázku. Noah zavírá ledničku a natahuje se pro sklenku, kterou naplňuje po okraj čistou vodou.

„Nerad mluvím o své minulosti. Bude ti stačit, když ti řeknu, že jsem byl obyčejným klukem z Ohia, dokud mě jedna známá nepřihlásila na jeden casting. Mohl jsem být veterinářem, vlastnit ranč, třeba už mít manželku a děti," otvírá se Noah, ale rychle se i uzavírá, vzpomínky jsou až příliš bolestné.

Podává Lauren sklenici s vodou.

„To já nechci, dej sem tu flašku," dožaduje se Lauren a natahuje ruku jako malé dítě.

„Není to moc rozumné, Lauren... Radši vypij tohle," vnucuje ji sklenku do ruky, ale vůbec neposlouchá.

„Noahu, jaké to je?" vypravuje ze sebe a znenadání na něj kouká s zvláštní jiskrou v oku.

„Co máš na mysli, Lauren?" nechápe.

„Co asi?" rozhodí rukama a nemotorně se posazuje. „To... milování, přeci!"

Svými slovy ho absolutně vyvádí z míry. Hrozně se mu líbí, chtěl by s ní dělat věci, které doposud s žádnou jinou nedělal, ale má svůj morální kodex – nebude s ní spát, když je napůl opilá. Ráno by se mohla probudit s tím, že to je největší chyba jejího života... Nehledě na to, že to vypadá, že je ještě panna a to není jeho šálek čaje.

„Lauren, na tohle se zeptej svého manžela," nabádá ji decentně Noah a cítí, že je chvíle k odchodu. Na rozhovor bude čas jindy, proto odkládá sklenici vody na noční stolek a kouká po saku.

„Ten se o tom se mnou bavit nebude... Jsem mu lhostejná, víš. Jenže já bych šukala, až bych plakala!" Volba jejích slov ho naprosto vykolejila, ale také ho nutila se nad její nevinností usmávat.