Ovládána mužem

Kapitola jednačtyřicátá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala VendulaNovkov, jakožto další skvělé čtenářce ♥ Děkuji za podporu!

„Kde jsou?" zeptal se, když vešel do místnosti, kde kolem stolu stáli jeho muži. Okamžitě se postavili vzpřímeně a jeden z nich se odvážil vystoupit k němu.

„Armando, je nám moc líto vaší ztráty, ale věříme, že váš syn vám dodá sílu...," pokoušel se jej povzbudit, ale Armando jej jasně utnul pohledem.

„Lutto zabil všechny, které jsem kdy miloval. Mojí ženu, mé dítě...," oznámil hlasem bez emocí a několik mužů si vzájemně vyměnilo pohledy. Nikdo netušil, co se bude dít. Bylo logické, že bude usilovat o pomstu, zvlášť, když zemřelo i jeho dítě. Lutto mu prakticky vzal celou rodinu.

„Přijměte naši nejhlubší soustrast," řekl tiše a vrátil se ke stolu.

Armando jen kývl hlavou a přešel do čela stolu. „Pánové, doufám, že stojíte při mě. Lutto rozpoutal válku a nic mi nebude svaté v cestě jej zničit," řekl jen a když viděl, že všichni souhlasně kývou hlavou, podíval se na mapu, která byla rozložená na stole. „Tak kde se tedy nachází?"

„Právě jí v restauraci Jing-Shua a není sám," promluvil jeden z mužů. „Je tam ještě s Filliangalem a nějakou ženou." Filliangal byl dlouholetý partner Koncienského, který od něj odebíral zbraně.

Armando se na ně suše usmál a v hlavě se mu osnoval geniální plán. Luttovi po něm nic nezbyde. Nezabije jej, to ani náhodou, přeci jen on bude trpět celý život kvůli smrti své lásky a hlavně kvůli tomu, že nikdy nebude schopen poznat svého syna. Přeci nenechá Lutta z toho jen tak lehce vyjít.

„Pane," oslovil jej muž, který měl za úkol vypátrat vše, co se týkalo jeho ex manželky. „Vaši ex jsme našli, právě se nachází v restauraci s Luttem."

Armando se napřímil a usmál se své štěstěně. „Chci seznam všech lidí, se kterými jakýmkoliv způsobem obchoduje a ji mi přiveďte," rozkázal a sledoval nyní své muže, jak odcházejí plnit jeho příkazy. S Patrice si rád promluví.

Na něj nyní čekala povinnost připravit pohřeb.

***

„Prosím, paní Sanders," otevřel ji dveře policista a přešel k rámu. Lauren procházela kontrolou předtím, než mohla vejít do místnosti pro návštěvy.

Věděla moc dobře, kdo to na ni čeká a neměla odvahu se mu podívat do očí. Potom všem co způsobila... Netušila, co po ní chce, uklidňovala se, že před ostrahou jí nemůže napadnout, ale pak došlo, že když ji našel i z vězení, najde ji kdekoliv. Jen ji utěšoval fakt, že mu hrozí doživotí.

Celou noc nespala, stále přemýšlela, jak by to udělala, aby mu unikla, aby tam vůbec nemusela chodit, ale na žádný způsob nepřišla. Navečer pro ni měl přijet řidič, aby odjeli do Miami a v tom vzkazu jasně stálo, že kdyby nepřišla, ani by tam nedojela.

Nyní nervózně stála před kovovými dveřmi, které ji policista otevřel a ona vešla do menší místnosti, kde byl jen stůl a dvě židle.

„Co to má znamenat? Myslela jsem si, že se sejdeme v návštěvní místnosti?" divila se šokovaně. Vývoj této situace se jí vůbec nelíbil!

„Hundsberger si vyřídil separé místnost, ale žádné prasečinky," posmíval se policista a bezostyšně za ní zavřel dveře.

Strašně se jí potily ruce. Nervózně si je mnula, ale i přesto, že měla téměř dřevěné nohy, přešla si sednout. Chvíli se rozhlížela po místnosti a nevěděla, co má dělat.