Ovládána mužem

Kapitola pětadvacátá

Dnešní část není věnována nikomu konkrétnímu, patří všem, kteří mají určitou slabost pro Andrewa a tato kapitola jim poodhalí něco z jeho minulosti.

(Tam nahoře je fotografie Noaha)

Soukromé letadlo Andrewa Hundsbergera přistálo v Marseille ve tři hodiny v noci. Nečekal na svého šoféra, jen si sedl do auta, které sehnal v nedaleké půjčovně, a sám řídil do vily, ve které měla být ubytována Lauren.

Hněv s ním přímo cloumal a utrhoval se na všechny kolem. Během těch pár hodin odřeklo šest sponzorů spolupráci, jen kvůli slovům té zatracené mrchy. Stále dokola a dokola se mu opakovala v hlavě její slova. Nemohl si nevšimnout, že se značně změnila, nejen po vzhledové stránce, hlavně po povahové. Když se natáhla na té pohovce a vrhala sexy pohledy do kamery, myslel by si, že je to i někdo jiný, ale ta podoba byla neochvějná.

Nejhorší na tom všem bylo, že z něj udělala nejen sukničkáře, ale i paroháče. Ano, poslal Noaha, aby zaujal Lauren, ale takhle daleko to dojít nemělo.

„A došlo vůbec?" napadlo jej a pak nesouhlasně zakroutil hlavou. Lauren by ho nikdy nepodvedla, tím si byl jistý.

Řídil šílenou rychlostí skrz úzké uličky Marseille, bylo mu jedno, že může vybourat, měl vztek. Vztek na sebe, vztek na život, vztek na Lauren.

V tu chvíli se mu vybavila slova jeho macechy, Eleanor. „Jsi tolik podobný té špíně, se kterou si tě udělal můj muž! Nikdy z tebe nic pořádného nebude!" Stále se mu před očima objevovala její tvář, když nad ním stála.

Odmítal myslet na svoje dětství, nechtěl na to vzpomínat. Tolikrát slyšel, že se neměl ani narodit.

Silněji zmáčkl volant auta a ještě víc přidal, když v dáli zahlédl letmě osvětlené vily na pobřeží. V jednom z nich měla spát.

Když zastavil u brány vedoucí k velké vile, chvíli tam jen seděl a hleděl někam ven.

Co s ní má vůbec udělat? Zabít ji nemůže, je už hodně mediálně známá, hlavně potom rozhovoru. Zavřít ji někam? Možná...

Po chvíli se vzpamatoval a podíval se na hodiny na palubní desce. Skoro čtyři hodiny ráno.

Vylezl z auta a ani se neobtěžoval zamykat. Bránou se dostal velice snadno, prostě jen použil náhradní klíč, který si vzal před odletem sem. Přešel po tiché zahradě jako stín a zadním vchodem vklouzl do domu. Kráčel temnými chodbami a mířil k hlavní ložnice.

V tomto domě byl jen jednou, když ho jeho táta vzal na dovolenou. Eleanor se to vůbec nelíbilo a také mu celý pobyt znepříjemňovala, jak jen mohla. Pamatoval si to tu jen letmě, ale trpké vzpomínky se mu až moc živě objevovaly před očima.

Nevěděl, co hodlá udělat, prostě jen vzal za kliku a když dveře povolily, vešel do místnosti. Měla by tu bydlet sama, proto když slyšel čísi dech, zavřel za sebou dveře.

Zvláštní pocit jej naplnil a když se pomalu přiblížil k místu, kde tušil, že by měla být postel, vztek ho už dávno opustil. Teď si chtěl k ní lehnout a spát. Skopnul si boty a natáhl ruku, aby nahmatal její spící tělo. Nemyslel na to, jak bude reagovat, až zjistí, že vedle ní spí on, ale nutně potřeboval cítit něčí blízkost. Ne něčí... Její.

Ať řekla a udělala cokoliv, něco k ní cítil.

Nahmatal lýtko, ale když po něm přejel, byl si jistý, že rozhodně není Lauren.

Ten vztek, který ho před chvílí opustil, se vrátil a v trojnásobné síle. Přešel zpátky ke dveřím a rozsvítil.

Naskytl se mu pohled na dva milence propletené v intimním objetí. Lauren a Noah. Oba nazí. V jeho domě. Krev se v něm začala vařit.