When I Meet You

215 dnů s doučováním

(Dřív si tu písničku prostě nepustíš! :D)

"Troye jdeme společně ven nechceš taky?" Zaklepala na dveře Sage. Seděl jsem opřený o dvě nohy židle a pohupoval se nohou od stolu

"Ne ale kupte mi cigarety!"

"Ty ale nekouříš" Řekla o dva tóny tiše "Že ne?" Dodala s zoufaleji

"Samozřejmě že ne" Zhoupnu se znovu jen tentokrát koušu propisku "Zatím ne" Nechám spadnout židli na zem a otevřu šuplík. Krabička cigaret kde jsou zbylé dvě. Jsou tam furt zespoda přilepené

"Ty odjíždíš?" Upustil svoji zapálenou cigaretu z úst na zem

"Nechci ale nemá se kdo o mě tady postarat" Zabořím pohled na cigaretu z které se line dým

"Na" Podá mi krabičku "Na památku. Na kluka co přestal kvůli tobě kouřit" Zašlápl poslední na zemi

Pokládám hlavu na stůl a přemýšlím nad jeho krátkými blond vlasy v culíku. Na jeho kulaté brýle s černými obroučky které nosil jen tak pro parádu. Chtěl bych ho zase obejmout jako jsme to udělali když jsem odjížděl. Chybí mi. Řekli jsme že si psát nebudeme. Protože ať by jsme do těch esemesek psali cokoliv furt by jsme byli od sebe a nic by se neplnilo

"Bože Troye" Prudce jsem zvedl hlavu "Nad čím to zase myslím" Promnul jsem si spánky. Otevřel jsem si zase zápisník s účelem si vypsat mysl

Poslední dobou je to horší a horší. Možná bych se měl vyrovnat s faktem že se mnou něco je. Největší problém je že nevím co. Začínám šílet. A do toho ještě ten Connor. Connor je největší Mluv Se Mnou jakého jsem viděl. Na jednu stranu za něj mužů být rád protože se mnou baví někdo asi slavný jelikož když jdu po chodbě všímám si jak na něm všichni visí pohledem. Stejně jako já... Connor Franta

To jméno jsem obtáhl asi milionkrát že na první pohled Connor Franta bylo jméno co vás bouchlo do očí.

Celou neděli jsem proseděl za Googlem překladačem a snažil se naučit základ francouzštiny. Možná to zní absurdně, ale když si teď nepokazím vysvědčení budu si moct vybrat školy z největšího měřítka na světě.

Byl jsem v koncích a otázka typu:

"Proč se to teda nenaučíš?"

"Tak se někoho zeptej ne?"

"Proč jsi si to nepsal?"

"Máme zajít do školy?"

Nepomáhala. Takže nějak nabušit do hlavy jsem se to musel.

6:55

Vylézám z postele celý rozbolavěný. Nevím co se v noci dělo ale asi jsem zažil přepadení divokých krav jelikož takhle udupaně jsem se snad necítil

"Chceš hodit do školy?" Dopil svůj ranní šálek čaje jako to dělal i doma

"Jo pokud to máš po cestě" Podrbal jsem se na hlavě a prohlédl si jeho plavou hlavu. Táta byl stejně unavený, stejně, no, možná i víc než já. Rozešel jsem se na konec chodby do koupelny za účelem se upravit.

Táta v Perthu řídil jednu pobočku což bylo fajn. No a když jsme skončili tady musí pracovat pro firmu jako obyčejný zaměstnanec. Peníze tu jsou sice o něco větší protože tady sídlí firma kde je zaměstnancem, ale jeho energii si to bere maximální.

Házím z postele do tašky všechny sešity a propisky s kterýma jsem usnul a odcházím pomalu z pokoje přes chodbu do kuchyně. Byla vlastně uprostřed mého a sestry pokoje co byl hned vedle