When I Meet You

155- 151 Povídej, jak to teda bylo?

Tu písničku miluju a vážně bych ji doporučila, aby si jí každý pustil:)

Přijet ze školy v přírodě bylo něco... fascinujícího. Vybalovat si doma kufr bylo spíše smutný než radostný. Za těch pár dnů jsme si každý s někým stihli udělat bližší pouto. Poznal jsem dost ostatní lidi a odhalil taky největší kretény ze školy.

Za tu celou dobu, co tady žiju, se stihlo přihodit tolik věcí a událostí, že si přijdu, že už sem snad i patřím. Connor na týden odjel na závody v plavání, a tak jsem seděl smutně na posteli a nohy měl svěšené v huňaťoučkém koberci, co mají všechny holky na Instagramu. Volal jsem s jedním spolužákem a ten byl zrovna v půlce rozhovoru toho, jak jsem se ztratil při noční stezce.

"Tak to ale nebylo!" bránil jsem se s nenuceným smíchem a červenou tváří.

"Jo? A jak to teda bylo? Učitelka se šla malém oběsit, když jsi tam nebyl," dodal.

Abych uvedl všechno na pravou míru...

O dva dny dříve při horkém odpoledni...

Ten den jsme všichni věděli, že je stezka odvahy. Odpoledne jsme se byli koupat u vody a já se spíš válel u břehu, než abych se jako bláznivý Connor potápěl. Když ke mně ale doběhl, začal sebou klepat jako pes a mě tak přivodil ten nejhorší infarkt.

"Ty blbče!" křičel jsem, a tak si vysloužil ten nejhorší trest.

Povalil se vedle mě a chtěl mě chytit. Nedal jsem se a rozutekl se pryč, jenže můj nedostatečný náskok se proměnil v to, že mě popadl za paže a stáhl k sobě. Za pár vteřin jsem se s ním sunul k molu, ze kterého jsem s ním padal do vody.

Řval jsem jak holka a na rozpálené kůži jsem cítil otřesně chladnou vodu. Párkrát jsem zadrkotal zuby a cítil Connorovy ruce kolem svých paží.

"Poplav, donesu ti ručník," poručil mi a já se dal do pohybu.

Kdybys mě neshodil, tak nemrznu, ty tupče. Zamračil jsem se nad myšlenkou a u břehu se vyškrábal ven.

"Prosím," přehodil mi ručník kolem ramen a zadíval se mi do očí.

Dlouze, a já cítil, že tohle by se mezi námi dít nemělo. Ne takhle.

"Connore! Ty posero! Utekl jsi od boje!" křičeli jak spolužáci, tak i spolužačky.

Pohledem uhnul k nim a bez sebemenšího zaváhání se vrhl do boje. Znovu jsem zadrkotal zuby a nemohl uvěřit, že jsem fakt taková teplomilná bábovka.

Stejně za to může ten blbec...

Po večeři, kdy jsme se měli filmový den, jsme se dívali na film ve společenské místnosti, ale jen já jsem volal rodičům na konci kempu, kde byl signál.

"Jo, je to tu fajn... Hm... no to je jasný," uslyšel jsem menší chrčení a pak vypnutí hovoru.

"Sage?" volal jsem do mobilu, bez signálu.

To se stane jenom mně.

A tak jsem se vrátil k filmu, který končil po desáté a v jedenáct začala ta stezka.

"Tak jo, nemáme nárok na žádný ztráty, takže se opovažte někam spadnout! Chodíte pouze po stezce, kudy vede svíčka! Na konci nahlaste svoje jména a pak zpět do chatek, vážení!" tleskla učitelka a naše parta z Kevina, Vee, mě a Connora se rozešla směrem k cíli.